Sraz byl u klubovny a ve správný čas přišly jen Knoflík s Martou. Podmínka nejméně tří účastníků nebyla splněna. Holky však nemeškaly, zaběhly za Ondrou a vyburcovaly ho k akci. Shoda náhod tomu chtěla, že jsme nakonec nastoupili do autobusu a výprava začala. Naším cílem bylo sejít se konečně s Fantomem a zjistit, co má za lubem.
Cesta na druhý konec Ostravy trvá asi 90 minut a vymění se při ní několik dopravních prostředků. Naštěstí nás nepostihla, o víkendech oblíbená, výluka, takže jsme před desátou vystoupili na zastávce Zátiší. Během cesty jsme si rozdali minisložky se znakem lístků ginga – určitě se nám budou během cesty hodit.
K překvapení účastníků Michael po rozdání šátků na Zátiší odběhl a ostatní pokračovali bez něho. Cesta byla proložena několika zprávami s úkoly a na různých místech jsme mohli najít zprávy od Fantoma.
Brzy jsme zjistili, že cesta bude značena značkami z větví. Šipky ukazující směr
a překřížené větve značící: „tudy ne“. První zpráva na sebe nedala dlouho čekat. Její obsah nás ale trochu překvapil. Měli jsme čekat na někoho mávajícího rukama. Nakonec jsme se vydali dále.
Nedošli jsme daleko a našli další zprávu. Říkala, že nedaleko musí být vzkaz
od Fantoma. Z honiček ve Stínadlech jsme věděli, jak by asi měla vypadat, takže jsme hledali. Nedaleko byla speciální značka a tak jsme získali zase o něco víc jistoty - bude to známá krabička.
První zpráva od Fantoma, mluvila o svíčkách, které Uctívači užívali při svých obřadech a měli pro ně speciální název – Kandela.
Další úkol, který na nás čekal měl heslo:
„Oči často klamou, prsty ti poví víc.“ Taky, že jo. Se zavázanýma očima jsme měli pomocí prstů přečíst morseovku z uzlíků na provázku. Knoflík dokázal, že je v tomto umění z přítomných nejlepší.
Vystoupali jsme až na vrchol kopce a hned jsme zjistili, že jen proto, abychom sešli zase do údolí. Nedaleko pod vrcholem byl další úkol. Měli jsme si připravit klacíky a označit je papírky, které jsme dostali ještě v tramvaji. K čemu nám klacíky
měly být, jsme se ale nedověděli ani na konci výpravy.
Další krátký dopis a značka krabičky nám řekly, že někde v okolí bude zpráva of Fantoma.
Chvíli jsme se trápili, ale nakonec jsme ji našli. Tentokrát mluvila o Černé věži.
Pod kopcem byl další úkol. Tentokrát se mělo ukázat, jaký má kdo z nás zrak. Nejlépe byl na tom Ondra. To z jaké vzdálenosti viděl čísla na kartičkách mu mohli ostatní jen závidět.
Když jsme chtěli pokračovat dále po cestě, značka nás vrátila zpátky. Tentokrát jsme postupovali dost dlouho. O to více jsme nacházeli lístků s gingem. Až jsme konečně zahlédli další značku, která říkala: „někde tu bude další zpráva od Fantoma“ žádný dopis u ní však nebyl. Fantom tentokrát popisoval heslo všech vontů:
Nevyzraďme nic co víme! Mlčenlivost chrání nás! Dále psal o tom, že
Uctívači byli jedni z těch, kteří si na jeho dodržování velmi zakládali.
Další značky nás zavedly hlouběji do lesa. Tam na nás čekal další úkol. Pro všechny asi nejtěžší.
Některým trvalo i po vysvětlení co je to pěticípá hvězda, pěkně dlouho, než začali alespoň s náznakem pochopení plnit zadaný úkol. Slovo, které měli zjistit však nesložil nikdo.
Není divu, že když se po průchodu lesem dostali na volnější prostranství a nalezli další zprávu od Fantoma, nic je neosvílilo, když v nalezené zprávě četli vysvětlení slova – NORÝŠ.
Po průchodu travnatou stezkou jsme se dostali na místo, kde konečně přišla ke slovu první zpráva:
„… osoba mávající rukama…“ Fantom by si však mohl ruce umávat, ale nebýt doprovodu vedoucích, jeho snaha by zůstala bez odezvy.
Nakonec se přece jen všichni ocitli na místě, kde se scházejí víly a to co se dělo pak, ví už jenom ti, kteří na této výpravě byli…
Jen můžu poznamenat, že kdyby oživl duch stromů, nevrátili bychom se z výpravy určitě všichni.
