Podzimní oddílové setkání     4. – 6. 11. 2022     

Pátek
    Protože letošní termín vyšel tak pozdě, už v Ostravě, při nástupu do vlaku, byla tma. O to zajímavější byla cesta od vlaku. Vlakem jely dvě třetiny děti, zbytek dorazil přímo ke středisku. Po příchodu jsme se rozdělili do pokojů a ubytovali se. Stav byl po ubytování 21 dětí a 8 vedoucích. Během nočního spánku na sobotu pak dorazili další.
    Povečeřeli jsme, rozdělili se na čtyři týmy. a potom si vyslechli krátké přivítání ve vědecké komunitě. Našim dnešním cílem byl lov nočních múr s latinským jménem Lumiscent Ostraviensis. Vydali do blízkého lesíka na lov. Museli jsme se blížit opatrně a po porušení ochranného obalu jsme můru ulovili (tedy pokud neodlétla nebo se neschovala do listí).
    Když jsme se vrátili zpět do budovy, vyrazili jsme na obhlídku sklepa. Původní kotelna nevypadala moc přívětivě. Pak se najednou setmělo, a zpoza plechových dveří se ozval zvuk bubnů a začalo se linout světlo.
    Vstoupili jsme do za dveře a spatřili osobu, která nás přivítala slovy: „Jsem rád, že jste tady, už jsem na vás čekal…“. Pak jsme se dozvěděli, že hra pokračuje, a bylo jasné, že nás opět vtáhla do Jumanji. Najednou se plechové dveře zabouchly a nedaly se otevřít. My si však poradili, zvedli jsme mříž na stropě a podařilo se nám všem vylézt ven. Větší pomáhali menším, šlo to ráz na ráz…
    Vrátili jsme se do jídelny, dozvěděli se, že vše začalo podle hymny Jumanji, kterou jsme zpívali na táboře. A zítra budeme pokračovat dál. Rozdali jsme si letošní táborový zpěvník, a ten kdo byl unavený šel spát a ostatní si mohli zahrát deskovky nebo se přidat ke zpívání…
 
Sobota
    Brzy ráno přijeli Klárka s Jurášem, a před sedmou se objevila i Marky (ta se však dovnitř nemohla dostal, protože bylo zamčeno, zachránila ji Klárka).
    Budíček byl vyhlášen v osm. Přesunuli jsme se ven, bylo zataženo, ale nepršelo. Milach zahájil rozcvičku „klasický“ standardní kolečko od rukou k nohám. Potom jsme se přesunuli do lesíka, kde byl lov múr a vše jsme uklidili. Po návratu byla hygiena a snídaně.
    Po úklidu jsme se pustili do programu. Nejprve jsme si vyslechli zhodnocení včerejších událostí a postava řekla: „Včera jste získali informace ve sklepě, dnes víme, že pro pokračování potřebujete najít mapu a ta bude, podle toho, co jsme se doslechli, na půdě…“.
    Vydali jsme tedy na místo, kde zatím nikdo dříve nebyl. Mapu jsme našli rozcupovanou na kousky. Při skládání jsme přišli na to, že z útržků se dá poskládat čtyřikrát mapa stejná.
    Každý tým dostal mapu vcelku s vyznačeným místem, kam se musíme dostat. Bohužel všechny týmy postihla smůla, a tak následovalo losování. Po jeho závěru jsme zjistili, kteří členové nebudou během putování vidět. Oblékli jsme se, vybavili se, a vyrazili. Jemně pršelo.
    Týmy se vydali různými cestami, ale nakonec k lomu doputovali všechny. Tam jsme bojovali o vejce v hnízdech.
    Během zápolení jsme zažili „veselou historku z natáčení“.
    V hlavní roli byl Kasper. Při běhu od hnízda k hnízdu se rozhodla, že si zkrátí cestu přes to malé bláto. Ukázaly se dvě věci. – Bláto nebylo malé – A setrvačnost je potvora.
    Výsledek byl ten, že Kasper stála za blátem a na jedné noze měla jenom ponožku. Následoval pokus o záchranu boty. Nejprve Kiki odhazovala bláto a hloubila jámu. Když Milach prohlásil, že asi bude nutné prohlásit botu za nečekanou ztrátu. Vzal Juráš do ruky delší větev a, jako při lavině, zapichoval kousek za kouskem hluboko do bláta, po další chvíli se větev o něco zarazila, Juráš šáhnul do bláta, tahal, cloumal a vytáhl ji. Bota byla zachráněna.
    Po čtyřech kolech jsme boj ukončili a podle výsledků jsme vytvořili pořadí pro hledání. Ten, kdo měl hledal vyrazil ke skále a dozvěděl se, že to, co hledá je buď pod skalami, nebo na skalách. Teprve třetí tým nalezl to, pro co jsme přišli – kožený váček se dvěma diamanty. Vydali jsme se zpět.
    Po převlečení do suchého obědě a zahřátí, jsme poobědvali a po odpočinku jsme upravili tělocvičnu na volný prostor (vynesli pingpongové stoly, stáhli síť, odnesli reklamní panely, stoly a křesílka).
    Následovaly štafety. Soupeření týmů v různých štafetových disciplínách. Piškvorky, skládání slova z věcí, běhy, skákání, přenášení… Vše zakončilo převlékání trička.
    Potom jsme povečeřeli a pak už jsme se posadili jako v kině. Nejprve se promítalo video s výběrem fotografií podbarvené táborovou hymnou, potom všechny zveřejněné fotky z tábora a po krátké přestávce film.
    Spát jsme odcházeli dříve než včera.
 
Neděle
    Budíček byl o půl osmé. Následovala náročná rozcvička s běháním, skoky, plížením a ploužením. No a po hygieně přišla na řadu snídaně.
    I když si všichni mysleli, že je hra u konce museli jsme je zklamat – nebyla – píseň o Jumanji stále není u konce. Oblékli jsme se a vyrazili na horu, kde umístíme do jaguáří hlavy diamanty, které jsme včera získali.
    Po cestě nás čekalo pět úkolů. Od náročných, kdy se týmy musely pohybovat jako jedna příšera, po hody, splnění úkolu s buzolou, sbírání ingrediencí pro lektvar, napsání básničky pro zrušení magie. Nakonec jsme se vydali k hlavě jaguára, umístili drahokamy do očí, provolali táborové pokřiky a vydali se zkratkou zpět, abychom stihli oběd.
    No a po obědě – ano řízky jsme na setkání ještě neměli – jsme začali balit a uklízet. Nakonec jsme vyhlásili pořadí týmů, vyhlásili prvního mezi jednotlivci a předali ocenění za získání tři orlích per během tábora.
    Potom už přišel čas na rozloučení. Ti, kteří jeli vlakem se vydali na nádraží a poschoďovým vlakem hladce a bez zdržení dorazili na nádraží. Tady je kromě rodičů čekalo i překvapení v podobě zákusků. No a potom objímání a loučení.
    Byla to pěkná výprava, setkali jsme se v ne úplně malém počtu, pěkně jsme si užili zamračený, deštivý, ale ne chladný víkend…