Sraz byl, jako obvykle, u klubovny. Hned na místě obdrželi všichni účastníci zprávu – v morseovce. René, který jako jediný morseovku umí, se také podle ní správně zařídil. Ostatním pomohla pomůcka pro luštění morseovky zvaná »pavouk«.
--··/·---/··/···/-/·/-/·//-·-/-··/---//·---/·//
···-/·/-··/---/··-/-·-·/··/--//···-/-·--/·--·/·-·/
·-/···-/-·--//
····/·/···/·-··/---//·---/·//--··/·/·-··/·/-·/·-//·-··/
---/··-/-·-/·-//
---/-··/·--·/---/···-/·/-··//·--·/·-··/-·/·-//-·-/---/
-·/···-/·-/·-··/··/-·/·/-·-///
Když překonali nástrahy prvního úkolu poslední z účastníků, byli jsme už na cestě. Potom dostali všichni kopii zprávy Královské akademie. Ale to už jsme dojeli na sever a dále jsme museli pěšky. Nejdříve jsme se rozdělili do družstev. Za pomoci Scully a Magdy jsme dosáhli počtu čtyři. Dále jsme se seznámili s pravidly pohybu v cizích krajích a pak skutečně vyrazili – cílem byla Myslivna.
úkol první
Za Myslivnou už začínaly hluboké lesy. Hned zkraje jsme se pustili do lovu, abychom na výpravě netrpěli hlady. Lov proběhl úspěšně a my se vydali rychle dále.
úkol druhý
Brzy jsme došli do krajiny, kde se, podle místních obyvatel, pohybují démoni. Nezbylo nám než najít proti
 nim zaklínadla. Nebylo to úplně snadné, zaklínadlo bylo po jednotlivých písmenech roztroušené na stromech v lese. Navíc mohl hledat jen jeden z družstva. Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že zaklínadlo je v nějakých podivných znacích, které jsme museli rozluštit. Nakonec se to všem povedlo a mohli jsme pokračovat.
úkol třetí
Dozvěděli jsme se na co použijeme první zaklínadlo. Démoni po cestě občas utrousí mince, aby zlákali pocestné. Mince jsou však zakleté. Když však čtyři lidé u mince řeknou zaklínadlo, prokletí se zlomí a minci si mohou vzít. Vyrazili jsme a mince jsme úspěšně nacházeli a získávali.
Potom jsme se na chvíli zastavili, snědli něco proviantu a i jinak se očerstvili.
úkol čtvrtý
A pak jsme je zahlédli, démoni se pohybovali přímo před námi a trousili mince. Věděli jsme, že když se podívají naším směrem, musíme ztuhnout, protože pokud nás uvidí v pohybu je zle. Byla to cesta dlouhá a náročná. Když nakonec démoni zmizeli, měli mnozí z nás pěkný úlovek.
úkol pátý
Ani jsme si moc neoddechli a už tu byli další démoni. Tentokrát nebyli moc nebezpeční, když jsme je chytili řekli nám jeden ze znaků dalšího zaklínadla. Potíž byla v tom, že byli velmi neposední a pořád nám utíkali. Nakonec ale všichni zaklínadlo získali.
úkol šestý
Nové zaklínadlo nás mělo ochránit před démony, kteří se ukrývali na další cestě. Ti nám mohli pouhým dotykem ublížit. Když jsme řekli zaklínadlo na chvíli ztuhli a pak jsme je mohli zničit my. Byla to zvláštní část cesty. Démoni se kolem nás proháněli jako zběsilí a ani zaklínadlo moc nepomáhalo. Mnozí byli zraněni, ale nakonec jsme se dostali z jejich dosahu.
Ukázalo se však že při útěku jsme se dostali mimo známou cestu. Putovali jsme lesem i po pláních a brodili se hlubokým sněhem. Věděli jsme, že musíme dojít včas na stanici »Planetárium«, ale krajina kolem nebyla povědomá ani našim průvodcům. Nakonec jsme přece jen našli správný směr a zvýšeným úsilím jsme dorazili na stanici včas.
Na planetáriu nás vřele přivítali, a předali nám některé z pozorování, které během let získali. Potom jsme si dali další přestávku na posilnění.
úkol sedmý
Další úkol vypadal jednoduše, čekal nás souboj s posledním démonem jménem »Hazard«. Mince, které jsme na výpravě získali měli na druhé straně značku a podlé té jsme sázeli proti kartám. Jednoduchost úkolu byla jen zdánlivá, někteří přišli skutečně o mnoho.
úkol osmý
Vedoucí výpravy nám do této chvíle tajil, že za každý správně splněný úkol získal jednu destičku s tajemnými znaky. Ukázalo se že všechny dohromady tvoří jeden celek a na něm je zpráva. Po tolika nástrahách už pro nás nebyl problém zprávu přečíst. Bylo to jakási modlitba mluvící o »Huranovi« a národu »Huranů«.
Tak se nám podařilo vyvrátit informace o kterých se psalo ve zprávě Královské akademie. Tentokrát to nebyla správná stopa v pátrání po tajemství Hula-Hulanů.
úkol devátý
Na závěr jsme se ještě zapojili do laponských her. Každý podle výsledků na výpravě měl stopu jiné velikosti. Vbíhali jsme do určeného území, museli jsme neustále opakovat hudry-hudry-hudry… a přitom jsme sbírali sladké dobroty. Ty nám zůstali jen v tom případě, že jsme vydrželi s hudrováním do chvíle, než jsme území opustili. Jak to už tak bývá někomu se dařilo skvělo jinému méně…
No a to už byl skoro konec naší výpravy. Doputovali jsme až k civilizaci, zhodnocení výpravy zakončili společným »Nazdar« a pak už jeli domů.
|
