Víkendovka - Chata Mazák       15.- 17. 4. 2005   

pátek
     Cesta na Mazák byla plná překvapení, výluka mezi Vratimovem a Paskovem, byla už jen takovou třešničkou na dortu…
     Dojeli jsme však, a to je hlavní. Zbývalo ještě dojít na chatu. Nevím proč nám nikdo nevěřil, že půjdeme do pěkně ostrého kopce.
     Před chatou jsme si zkusili malý test, kdo pozná jestli měsíc dorůstá nebo ubývá. Potom jsme se ubytovali. Před večeří jsme stihli ještě dvě hry na zjištění principu – »křížem a rovně« a »Na Mazák jsem si vzal«. No a to už bylo dost hodin, takže jsme se odebrali do postýlek…
sobota
     Budíček byl, k překvapení všech, v osm hodin, rozcvičku všichni cvičili jen tak na oko a potom se divili, proč nepřibývají bodíky.
     Po vydatné snídani nás čekal velký úkol dne, výšlap na Lysou horu. Počasí nám přálo, sluníčko, mírný vánek, žádné vedro – co víc by si mohl člověk přát.
     Během cesty si v přestávkách zkoušeli všichni práci s mapou. Ukázalo se, že není jednoduché, se v tom divně pokresleném papíře vyznat. Je to tak, nic než zkoušet, zkoušet a ještě jednou zkoušet nevede k tomu, aby jste se v mapě nakonec vyznali.
     Vrchol jsme zdolali, i když někteří to notně komentovali. Tady nás čekalo několik zašifrovaných zpráv, největší šance, jak získat body. Když už měla většina vyluštěno, začali jsme hledat pozůstatky sondy – špióna z M41. Našli jsme. Byla to taková tabulka a tři sady po dvanácti dílcích. Ten kdo složí, prý získá výhodu pro boj s vetřelci z M41.
     Zpáteční cesta, byť kratší, se zdála nekonečná, ale nakonec jsme, za zvuků bouřky někde v dáli, na chatu došli. Ještě jsme připravili dřevo na večerní oheň a začali jsme herní odpoledne. Přesunuli jsme se do světa luk, cest, hradů a klášterů, obývaného sedláky, lupiči, rytíři a mnichy – seznámili jsme se s hrou Carcassone.
     U ohýnku jsme si opekli večeři. A pak nás čekala zkouška pro některé nejtěžší. Každý si udělal kolík a ten musel zanést tmou do lesa co nejdále od ohniště – jak to dopadlo, každý kdo byl na místě ví.
neděle
     Po rozcvičce a snídani jsme se byli podívat na včerejší kolíky. Bylo to zajímavé. Pak nás čekala úkolovka. Třináct otázek z chaty a okolí. Jen co jsme skončili s úkolovkou, přišly na řadu kovové hlavolamy. Mnozí je zkoušeli už včera a tak nakonec bylo řešení vcelku úspěšné. Souběžně s »lámáním« hlavolamů odcházeli dvojice střílet. Ze stoje s z leže. Je zajímavé, jak se někteří stále dokola vymlouvají na špatně střílející vzduchovky, není chyba někde jinde?
     No a pak oběd, balení, úklid a cesta na vlak. Zpáteční cesta byla zpestřena malým dvacetiminutovým zpožděním vlaku. A tak ty nádherně navazující autobusy MHD, byli samozřejmě už v trapu. Pomohli Oko, rodiče od Tomáše a maminka od Dalibora – s díky pro ně se v Vámi dnes loučím.