Po stopách tajemství Uctívačů Ginga
28.- 29. 4. 2006 
|
Protože jsme zakomponovali letošní ročník městské hry do naší nové oddílové dlouhodobé hry, byla naše účast nezbytná. Zpočátku to vypadalo všelijak, ale dobrá věc se povedla a družstvo jsme sestavili. A dobře jsme udělali… |
|
pátek
Na sraz v klubovně přišli všichni včas a tak jsme si mohli přečíst oficiální »pozvánku na letošní ročník«. Potom nás čekala cesta přes celou Ostravu ke klubovně v Přívoze. Na Dubině přisedl spřátelený oddíl Mustangů. Trochu nás zahanbili, protože měli družstva dvě.  V klubovně Plameňáků jsme si jen uložili věci, přichystali si vše potřebné do příručních batůžků a vyrazili jsme do centra.Na Masarykově náměstí jsme vyslechli o co letos půjde a podívali se na scénku z historie Stínadel zobrazující začátek historie osmého kurýra. Ta končila slovy: „… to je Jangin, na to nemá Velký Vont právo, ten patří uctívačům.“ Dostali jsme plánek centra s názvy ulic, kartu se seznamem ulic s čísly a 32 volnými políčky. Potom vše vypuklo. Každé  družstvo si vylosovalo lístek se dvěmi čísly. Náš vypadal takto:A tak jsme běhali, později spíše chodili. K běhu nás přinutil jen, některý z Vontů, kterému se nelíbilo, že slídíme po »Stínadlech« a chtěl nás chytit – to jsme opět běhali a přitom zažili několik pěkných »únikových akcí«. Za dvě a půl hodiny nám chybělo ještě deset slov z 32 (Jak v tu chvíli vypadala naše karta se můžete podívat »tady«). Čas už ale vypršel a tak jsme se všichni sešli a přesunuli se k mluvící zdi vontů. Tam jsme si přečetli vzkaz: „Jangin je v Severním Majáku – Nilsson“ Nutno ještě dodat, že celou dobu, tu méně, tu více pršelo… V klubovně jsme rádi zalehli, abychom byli na zítřejší část plni sil. Ráno se nám začátek poněkud zpozdil. Takže jsme po snídani trávili chvíle hrou. Potom byla krátká beseda se Svatoplukem Hrnčířem, spisovatelem, který napsal  trilogii o Uctívačích Ginga — příběhy, které jsou inspirací pro tuto hru. Mimo jiné vzpomínal i na svou první knihu „Případ skončil v pátek“, která byla nedlouho po vydání zfilmována pod názvem „Zpívající pudřenka“. Zajímavé bylo to, že pudřenka byla v podstatě přenosný telefon. A hleďme po 45 letech se nápad stal běžnou skutečností.Testérka stihla připravit polévku na oběd a potom to přišlo. Startovali jsme v časových odstupech. My jsme byli první, po nás druzí za čtyři minuty. Vyrazili jsme. Prvním úkolem bylo najít Jirku Rymáně a od něj získat TAM-TAM, věstník, který začali vydávat Rychlé šípy. TAM-TAM jsme za jistou fyzickou námahu získali. Přeběhli jsme se schovat pod most, aby na nás nepršelo, a listovali jsme v něm. Na straně pět byla šifra ze Stínadel:  Tam kde řeku Odru most protíná do Petřkovic, od něj po proudu, o kus níže leží kamenné mostní pilíře po stranách řeky, na jednom je ukryt plán cesty k Janginu.
Zasáhla však Deus ex Machina: „A máte to vyluštěné celé?“ — „No jasně!“ nejme přece blbí, pomyslel jsem si… Když jsem nakoukl do šifry zhrozil jsem se — vynechali jsme řádek! Taková školácká chyba! Celá zpráva zněla takto: Tam kde řeku Odru most protíná do Petřkovic, od něj po proudu leží asi kilometr stavidlo bílé, o kus níže leží kamenné mostní pilíře po stranách řeky, na jednom je ukryt plán cesty k Janginu.
Přes staveniště za jezem jsme opravdu našli pilíř a něm oranžový pytlík. Nika jsme vysadili a v pytlíku byla dosti dlouhá zpráva v morseovce. Přece to nebudem opisovat! A začali jsme lušti přímo. Majka četla, Michael zapisoval — vzorná spolupráce… Zavřeli nám největší důl a prý z něj bude muzeum. Ani troška uhlí nebude těžena z Landeku. Pamatuji se, že někdo, kdo zná více o uctívačích je mašinfíra, který stále vysedává u své lokomotivy v dolu. Pozor je moc opatrný a pravé vonty pozná. Ptejte se ho proto opatrně na osmého kurýra, VOSA.
Sice jsme si kousek zašli, ale nebyla to až taková tragédie. Navíc se dalo předpokládat, že ostatní „stíhači“ půjdou za námi. Mašinfírovi v muzeu jsme pochválili mašinku, a opatrně jsme vyzvídali. Asi až moc opatrně, protože sám začal o Uctívačích a ukázal nám na mapě hospodu U Sněhotů (snad si to pamatuju dobře), kde máme hledat Cyrila Kasku. Od něj dostaneme  propustku do svatyně Uctívačů. Tam se z kroniky dozvíme, kde hledat Severní maják.Cesta v dešti nebyla nic moc, ale svačíc za chůze jsme se snažili udržet tempo. U Cyrila Kasky jsme šli přímo na věc, rovnou jsme řekli že potřebujeme propustku do svatyně a dostali jsme ji. Cyril nám ještě jednou ukázal cestu ke svatyni. Tiše jsme poslouchali, přece mu nebudeme vykládat, že ji už dobře známe… Ke svatyni jsme opět chvíli běželi. Propustka nám zajistila nerušený průchod a po klikaté cestě mezi svíčkami jsme si v kronice přečetli: Cesta k Severnímu majáku
Jsou dva vchody z dolu, ale jen jeden hlídá lokomotiva a druhý železná vrata a dvacet metrů od nich se po levé straně ve skále dá projít soutěskou. Vždy jsme tam nechávali provaz pro její schůdnost a tam je jeskyňka, ve které je už zaznačena cesta k Severnímu majáku Ale ejhle, v okruhu dvaceti metrů žádná skála, nic co by připomínalo soutěsku o provazu ani nemluvě! Půjdeme k mašinfírovi, rozhodli jsme se. Předtím byl velmi sdílný, třeba nám poradí. A poradil — Muzeum má ještě jeden vchod! — takže třetí. Od něj dvacet metrů byla opravdu ve svahu soutěska. Začali jsme šplhat. To bylo to místo, kde jsme se asi nejvíc zašpinili. Takové uklouznutí a pád v jemně nadrolením kamení… Jeskyňku jsme našli ale „v ní“ něco, co by se dalo nazvat „zaznačením cesty k Severnímu majáku“ už ne. Řekli jsme si, že to zkusíme výše a vyšplhali jsme nad soutěsku. Tam byla šipka se dvěmi písmeny U G. To bude ono, snad v té jeskyňce opravdu nic nebylo… Přes pobořený plot jsme se dostali k chátrající stavbě. A to byl on — Severní maják. To jsme ještě netušili co nás čeká uvnitř. Nejdříve po laně a stupátkách do patra. Chvíli jsem se bál, že odmítavé „Já tam nejdu“ bude, po těch všech obětech, které jsme přinesli, naší konečnou, ale nakonec se všichni dali přesvědčit a tak jsme se dostali na patro a odtud spustili do bývalé nádrže na vodu… Tady jsme se stali svědky obřadu. Zpěv uctívačů se v prostoru přesyceném ozvěnami přeléval a pomalu ztrácel. Dostalo se nám ocenění, jako prvním, kteří k majáku došli. Dostali jsme zavřenou krabičku a v ní… … jak se dostat dovnitř? Nakonec se nám to podařilo a před námi se objevil Jangin — list ginga zalitý v jantaru — talisman Uctívačů Ginga. Talisman, kvůli kterému sběhl osmý kurýr. Sběhl proto, protože chtěl poslední Velký vont talisman prodat překupníkovi se starožitnostmi. Příběh se uzavřel. A my jsme zvítězili… Nevím jak vy, ale já jsme byl sice unavený, ale spokojený. Odhalili jsme jednu ze záhad Uctívačů Ginga a na rok získali jejich talisman — Jangin. Teď jenom zjistit co má za lubem »Fantom«, který je hlavní postavou zběsilých honiček ve Stínadlech… |
| |
 |