Domů
Co se stane
 
Co se stalo
  Bodování
  Dlouhodobá hra
 
Fotogalerie
 
Pravidelné akce
  znaka                                                                                                | zpět |
Královská Akademie věd                

se sídlem v Londýně, Royal Street 71/5421,                    
Londýn, Velká Británie                    
 
     Po dlouhém období bez nových zpráv od našich dopisovatelů , jsme obdrželi překvapující informace od našich finských kolegů.
 
     Při nedávné výpravě do Laponska vyslechli několik vyprávění místních obyvatel, z kterých se dá nečekaně odvodit, že alespoň část Hula-Hulanů doputovala po svém – dosud neobjasněném – odchodu z původních sídlišť až na chladný sever.
 
     Vyzýváme všechny badatele, aby prověřili zprávy finské výpravy. Pokud by se ukázaly jako pravdivé, zachvěla by se v základech původní teorie o původu národa Hula-Hula. Je totiž velmi nepravděpodobné, aby dorazili z tichomoří až daleko na sever.
 
     Uvádíme zde i jeden z příběhů, které finská výprava zaznamenala:
 
     Stalo se to už velmi dávno, Baruma mezi tím již mnohokráte přešel po naší zemi a sobové mnohokrát táhli svými cestami tam a zpět. Tehdy začala zima velmi mírně, Ajsdal zadržoval svůj dech a sněhu přibývalo pozvolna.
     Jednoho dne se však rychle zatáhla obloha a začala bouře. Dnes už nikdo neví jak dlouho tehdy bez přestání běsnila, někteří říkali týdny, jiní měsíce, jisté je, že ze stanů tehdy nevycházel nikdo bez dobrého důvodu. Lov byl ten rok dobrý, tak i zásob byl dostatek.
     Jen Skjeldal byl z těch, co se vydával ven, jak sám říkal, „porvat s démony“, musel mít nějaké silné kouzlo, protože se vždy ve zdraví vrátil. Jednou se však vrátil velmi rozezlený. Říkal, že u dlouhého valu zahlédl světla ohně, že musíme hned sebrat lovce a vydat se tam, abychom vetřelce poučili, že toto je a vždy byla země Uramů.
     Trvalo to nějakou dobu, než ostatní přesvědčil, aby se do bouře vydali. Než se připravili na cestu a třeba i boj, bouře znenadání ustala. U valu skutečně našli cizince. Byli velmi zubožení, špatně oblečení a neměli žádné zbraně. Těm co dokázali mluvit nebylo rozumět, mluvili neznámou řečí. Nejčastější slovo bylo »Hula«, začali jim tedy říkat Hulané. Přežilo jich jen velmi málo a o své minulosti nechtěli mluvit, jen stále ukazovali malé destičky pokryté tajemnými znaky a říkali, že jen díky svým bohům přežili, jejich jména však nesmí vyslovit.

S pozdravem a přáním úspěšného hledání

Prof. Dr. John Arcroft     
hrabě z Cantenbury a vévoda z Yorku     
prezident Rady Akademie     
 

Copyright © 2004 Michael & Elwiss
poslední změna: 12.2.2004