4. listopadu jsme se sešli po čtrnácti dnech na pravidelné schůzce. Pravda minulý týden si skoro všichni užívali deskovky, ale naše mise pro pana Tunga nepokračovala – dnes tomu mělo být jinak.
Čekal nás přesun na místo našeho „kutání“. Abychom vzbudili co nejméně pozornosti, rozhodl pan Tung, že se přesuneme pomocí malých jednomotorových letadel a na místo určení seskočíme padákem.
Příprava byla dosti náročná, museli jsme získat správné návyky a zvládnout let. Podstatou byla letecká maska typu Étien a správné nasazení padáku. Když jsme byly připraveni vyrazili jsme. Let zvládali někteří lépe, někteří poněkud hůře, ale na místo určení jsme se dopravili všichni.
V klubovně jsme potom pochopili, co znamená nové uspořádání na nástěnce. Týmy si (podle úspěšnosti přeletu) rozdělili místa, odkud začne jejich pátrání v podzemí tajemné hory a kutat začneme už příště.
Uzlařská regata je sice až v lednu, ale věrni heslu „kdo je připraven, není překvapen“ jsme si připomněli šest základních uzlů a udělali malou hru v jejich vázání.
Před rozchodem jsme vyhlásili nejlepšího v říjnu – stala se jím po několika předchozích neúspěších – Áďa – gratulujeme. :-D