Domů
Co se stane
 
Co se stalo
  Bodování
  Dlouhodobá hra
 
Fotogalerie
 
Pravidelné akce
malá SIHASAPA – co se stalo
 
znak avzo
   — 14. března proběhl turnaj ve hře
         »Člověče nezlob se«.

   — 11. března bylo teplo, zpočátku prosvítalo i slunce. Schůzka však končila už za deště.
   Nejdříve jsme se posunuli ve Wichkitatu. Tu a tam se projevily pro některé ‚rodiny‘ potíže s potravinami, uvidíme, jak se bude vyvíjet putování dále…
   Potom jsme si vzali razítka, rozdali si štítky s připínacími špendlíky, a vyrazili do lesa. V lese jsme obsadili stromy a zahráli si na dvě kola škatule. Po návratu jsme kolem plotu luštili jméno z jedenácti písmen. Nakonec si Veverka vzpomněla, že Morse byl Samuel.
   Pak, už v klubovně, jsme se snažili zachytit pískaná písmena morseovky. Následoval »citrón«, hráli jsme tak dlouho, dokud se v hádání nevystřídali všichni. Nakonec jsme spořádali i to co z citrónů zůstalo.
   Na závěr jsme si rozdali upřesněný plán akcí na 1. pololetí, lístek s akcemi na březen a nové číslo »nové číslo« oddílového časopisu.
 
 
do lesa do lesa
 
z lesa z lesa
do lesa a z lesa… bažanta jsem objevil až v počítači
 
kolem plotu kolem plotu
zpráva kolem plotu
 
co vyšlo
co vyšlo
 
citrón citrón
citrón
 

   — 4. března byly teploty kolem dvanácti stupňů, mezi mraky prosvítalo slunce. Část schůzky jsme strávili venku.
   Nejprve jsme se posunuli na plánu dlouhodobé hry. Tentokrát měli všichni štěstí a posuny byly podle představ.
   Pak jsme se oblékli a vydali se na zahradu. Začali jsme postupnou honičkou a potom, se někteří proměnili na čarodějnici, co byla nakupovat. Zbytek schůzky jsme strávili v klubovně.
   Jako první jsme sklízeli jablka. Pod žebříkem k vidličce, na žebřík a schroupat kousek jablka, a to vše co nejrychleji. Potom, po dvojicích, prováděli podlez-přeskoč-oběhni, tentokrát s číslem »3«. Před závěrem jsme si zahráli ‚těsný‘ ovocný koš. Malý prostor samozřejmě komplikovat pohyb :-).
   Na konec nás čekal souboj v kosmotestu, protože i v únoru byla rovnost bodů na vrcholu bodování. Vítězkou se stala Paťa – gratulujeme. Připomněli jsme si plány na březen a rozprchli se k domovům…
 
 
postupná honička postupná honička
postupná honička
 
čarodějnice čarodějnice
čarodějnice byla na nákupu…
 
jablka jablka jablka
sklízíme jablka
 
po-pre-ob ovocný koš
podlez-přeskoč-oběhni                                                               ovocný koš
 
KOSMOTEST KOSMOTEST
KOSMOTEST
 
nezapomněli… nezapomněli…
Nezapomněli jste?
 

   — 26. února bylo pod mrakem, teploty kolem osmi stupňů, ale nefoukalo, takže bylo příjemně. Část schůzky jsme strávili venku.
   Na začátku jsme se posunuli na plánu dlouhodobé hry. Ukázaly se první chybějící potraviny, ale nakonec se posunuli všichni.
   Potom jsme se přesunuli ven. Nejprve jsme hledali čtyři svá jména na šesti místech. Potom, rozděleni na dvojice, třikrát oběhli trasu. Poprvé společně, podruhé štafetově a nakonec jako ‚jezdec a jeho kůň. Pak jsme ve vrátili do klubovny.
   Uvnitř jsme doplnili tekutiny a pak poznali dvě myšky v morčecím maskování. Jeden schovával, ostatní hledali. Nečekali byste jak je občas nepochopitelné, že ti co hledají prostě nevidí. Před posledním hledáním jsme řešili konflikt provokace a pohlavkování. Ríša upadl do svého myšlenkového a proč, a proč, a proč, a proč…
   Před závěrem jsme stříleli z foukačky. I nováčci prokázali ten správný ‚fouk‘ aby šipky vylétli s zapíchli se do terče.
   Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a vydali se k domovům.
 
 
příprava
 
jména závody
jména                                                               závody
 
foukačka foukačka
foukačka
 

   — 22. února proběhla oddílová výprava
         »Cesta na jih«.

   — 19. února bylo pod mrakem, teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů. Chvíli jsme byli venku, ale většinu schůzky jsme strávili v klubovně.
   Začali jsme přesouváním postaviček v dlouhodobé hře. Poprvé jsme si vyzkoušeli putování. Jen málokdo měl svůj postup rozmyšlený, doufejme, že příště budou všichni připraveni.
   Na dnešní schůzce se objevili téměř všichni a tak putování po mapě chvíli trvalo, potom jsme se vydali na zahradu. Tam už bylo připraveno herní pole – začali jsme hrát ZA ZVÍŘATY. Kruh, uprostřed kterého stála trojnožka se třemi plyšáky. Admirálův papoušek Karel, Medvídek Teddy, a pirátský papoušek. Každý měl k dispozici desku a čtverec z linolea. Jejich přesouváním se musel každý co nejrychleji přesunou ke středu, a tam ulovit jedno ze zvířátek.
   Velcí měli podstatnou výhodu, ale i mezi nováčky se ukázal talent. Viki, ve chvíli kdy měli nejstarší povinnou přestávku, byla dvakrát mezi prvními.
   Potom jsme se vrátili do klubovny. Nejprve jsme si připomněli, co je buzola a jak s ní pracovat. Potom si Páťa a Viki vybrali své týmy a pustili jsme se do řadící hry. Tým který se seřadit správně podle zadání, získal bod.
   Nakonec jsme si zahráli bláznivou hříčku 1 - 2 - ZOBIE JDE… Každý by se měl stát zombie, aby viděl, jak nesnadná je to úloha.
   Před závěrem jsme předali oddílová razítka těm, kteří je ještě nedostali, připomněli si sobotní výpravu, uklidili a vydali se k domovům.
 
 
za zvířaty
 
za zvířaty za zvířaty
za zvířaty
 
zombie zombie
1 - 2 - zombie jde…
 
nezapomněli…
Nezapomněli jste?asi víme kdo… (na střelnici)
 

   — 12. února, v čase jarních prázdnin, byla mimořádná herní schůzka.
   Hráli jsme všelico,
                poznali nové hry
                               a chvílemi bylo hodně hlučno :-).
 
 
Play!
Příprava na Play!
 
Gobbit Gobbbit
Gobbit

   — 5. února se po sérii teplých dnů ochladilo. Teploty se pohybovaly kolem nuly. I tak jsme část schůzky strávili venku.
   Začali jsme v klubovně získáním potřeb v dlouhodobé hře :-). Ujasnili jsme si, jak bude putování v dalších týdnech vypadat. Potom jsme se oblékli a vydali ven.
   Na zahradě jsme strávili tři čtvrtě hodiny. Hráli jsme několik kol VČASNÉHO NÁVRATU (ano, to je ta hra s hřebíkem).
V povívajícím větru pronikal chlad do nekrytých částí těla. Zvláště ruce bez rukavic dostávaly zabrat. Vrátili jsme se do vyhřáté klubovny. Tady jsme se rozdělili na dva týmy. Všichni se postavili na židle a zahráli jsme si SEŘAĎTE SE PODLE …. Tady se ukázalo, že Danka a její ‚mladí‘ měli docela velkou převahu.
   Potom jsme si poslechli krátkou ukázku .
   Těm zkušenějším bylo jasné, co nás teď bude čekat. Všichni se postupně vystřídali v roli skal a argonautů, a snažili se protáhnout se bezpečně mezi nimi na druhou stranu.
   To už se blížil závěr, a začali jsme s vyhodnocováním. Noví členové dostali oddílová razítka, Kája a Veverka svedli souboj v KOSMOTESTU, protože měli v lednu stejně bodů na prvním místě. Vyplatili jsme si šušně za leden, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu. Řekli si, co se bude dít v první polovině února. A potom už jsme zamířili k domovům.
 
 
vrať se vrať se
Vrať se včas!
 
řazení symplegády
seřaďte se…                                                          symplegády
 
kosmotest
kosmotest
 

   — 29. ledna byly teploty kolem pěti nad nulou. Část schůzky jsme strávili venku.
   Za začátku jsme si pověděli, jak se vedeme v dlouho­dobé hře. Nakoupili jsme zásoby, protože jídlo nám po cestě už ubývá. Už od konce prosince jsou na jedné z vitrínek obrázky kůry známých stromů našich lesů. Těší mě, že s břízou tentokrát neměl potíže nikdo :-).
   Potom jsme se připravili a vyrazili na zahradu. Na ploše tu ležely předměty, a na nich svítící náramky (pravda svítili už slabě :-( ). Cílem bylo najít v co nejkratším čase co nejvíce kousků. Pobyt venku jsme ukončili sesbíráním věcí.
   V klubovně na nás čekala »Čokoláda«, ano, ano, to je ta známá hra náhody a šikovnosti. Pokud neznáte, zeptejte se těch, kteří se zúčastnili.
   Na závěr jsme předali ocenění všem, kteří nás reprezentovali na Regatě. A krátce sehráli (pro některé novou) hru s mincí. A potom už jsme zamířili k domovům.
 
 
hledání
k hledání připraveni…
 
čokoláda čokoláda
čokoláda
 

   — 25. ledna proběhl 37. ročník soutěže »Uzlařská regata«.

   — 22. ledna kolísaly teploty kolem nuly. Před začátkem schůzky chvíli dokonce docela hustě sněžilo.
   Začali jsme přestavbou klubovny. Vytvořili jsme si dlouhý, i poslepu dostupný, prostor. Rozdělili jsme se na čtyři týmy, jejichž členové se střídali v rolích navigátora a slepého nosiče. Cílem bylo přinést co nejvíce balónků té správné barvy.
   Protože Uzlařská regata je už v sobotu, pokusili se někteří zlepšit svůj čas v regatové šestce. Bohužel se nikomu z vázačů nedařilo.
   Následovala přestavba číslo dvě. Prostor jsme upravili tak, aby se dal vyznačit velký ovál. Tentokrát byl slepý lovec uprostřed, a snažil se zasáhnou balónky „chřestýše“.
   Nakonec jsme se, rozděleni na poloviny, vydali na cestu. Tsuro to je japonská hra o cestě. Vyhrává ten, komu se podaří putovat nejdéle. Třeba se podaří udržet tradici. Po třech hrách je aktuální průběžné pořadí následující (od nejlepšího): Danka, Veverka, Kája ml., Olča, Kája, Ondřej, Ríša, Milach, Viki, Paťa, Matouš, Tete, Maťo, Matýsek, Maty, Patrik.
   Závěrem jsme se dohodli na odjezdu na Regatu a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
 
 
navigátor navigátor
navigátor
 
lovec     lovec
slepý lovec
 
Tsuro Tsuro
Tsuro
 
osoby osoby osoby osoby
… jak to šlo
 

   — 15. ledna byly teploty nad nulou, ale povívající vítr nedělal pobyt venku moc příjemným. Po chvíli rozvažování jsme strávili celou schůzku v klubovně.
   Začali jsme hledáním cesty minovým polem. Umění soustředit se a neopakovat chybu musí ještě dopilovat téměř všichni.
   Protože je leden ve znamení Uzlařské regaty, zlepšovali se někteří ve vázání „Regatové »6«“. Zbytek zápolil ve vázání jednotlivých uzlů.
   Potom jsme přestavěli stoly, v klubovně se setmělo, a my hráli „Slepého hlídače“. Loupit není žádná hračka, ale někteří jsou rychlí a mají dobrý odhad.
   Na závěr jsme si rozdali » Plán akcí na 1. pololetí 2020 « a pozvánku na »Uzlařskou Regatu« s návratkou.
 
 
minové pole minové pole
minové pole…
 
Nad kronikou
Nad kronikou
 
noc v muzeu noc v muzeu
 
noc v muzeu
Noc v muzeu – slepý hlídač
 

   — 8. ledna byly teploty několik stupňů nad nulou. Byla to první schůzka v roce 2020.
   Na počátku jsme si sedli kole stolů a chvíli si povídali o tom, jak jsme prožili konec roku a jaké byly Vánoce.
   V další části jsme si připomněli, že hlavní událostí v lednu je Uzlařská regata. Ti zdatnější se pustili do vázání regatové šestky, další si prohlíželi Milachův loňský cancák. Několikerým vázáním dosáhli někteří významného zlepšení. Inu, ještě pár týdnů zbývá.
   Jako poslední jsme si připomněli japonskou hru o cestě Tsuro. Jednoduchá pravidla umožňují, aby ji společně hráli starší i mladší. Tato první hra seznámila všechny s podstatou a strategií. Hra je, pokud ji všichni soustředěně hrají, velmi rychlá a přináší i nečekané zvraty.
   Před závěrem jsme vyhlásili výsledky pololetního hodnocení za druhou polovinu roku 2019.
ocenění za bodování:                                  
              1. místo Veverka — 165 bodů — zlatá stálice
                         2. místo Kája — 160 bodů — stříbrná stálice
                        3. místo Ondřej — 150 bodů — bronzová stálice
          4. místo Danka — 148 bodů — bohužel
                                                                                               nesplnila podmínku účasti na víkendovkách
      5. místo Kája ml. — 132 bodů — stálice
skokanem oddílu byla vyhlášena Kája ml. —               
         — od minulého pololetí se zlepšila o 4 místa
 
   Před rozchodem jsme si rozdali ještě »první číslo« oddílového časopisu v roce 2020.
 
 
povídání regatové »6«
          povídání…                                                                           regatové »6«     
 
Tsuro
Tsuro
 

   — 18. prosince bylo docela nezvykle teplo, teploty se pohybovaly kolem 15°C. Schůzka byla »Vánoční«, a my byli celou dobu v klubovně.
   Začali jsme krátkou doplňovačkou, kdy bylo třeba doplnit do tabulky správné slova. Vše se týkalo vánočních zvyků. Nápovědy, obrázkové i slovní, byly na stole a na stěnách klubovny. Po hře jsme si některé zvyky vyzkoušeli, ochutnali cukroví a rozlili si náš tradiční vánoční punč.
   Potom jsme si pustili na stařičkém projektoru pohádku „O 12 měsíčcích“. Milach četl a Olča měnila obrázky. Následovala příprava na další tradiční část vánočních schůzek, proto jsme si připravovali svíčičky do skořápek. Mezitím jsme chvíli zpívali, hlavně tedy vánoční koledy.
   Pouštění lodiček je jeden ze zvyků, který mám nejraději. Tma, světýlka, a kdo se ke komu připojí, a komu bude lodička svítit nejdéle. Čas plynul a nám už zůstával čas na část poslední, losování dárečků. Jak už to bývá, někdo byl spokojenější, někdo méně.
   Na závěr jsme si rozdali a class="m" href="../sihvol34/sihacek_340.pdf" onMouseOver="window.status='Siháček 340 - elektronická verze'; return true" onMouseOut="window.status=''; return true">»poslední letošní číslo« oddílového časopisu. Připomněli si sobotní »Vánoční orientační závody«. Popřáli si pěkné svátky, Danka s Veverkou sehrály KOSMOTEST — a zvítězila Veverka.
 
 
zvyky
 
zvyky zvyky
vánoční zvyky
 
zvyky
společně s punčem…
 
lodičky lodičky
pouštění lodiček
 
dárečky dárečky
losování dárečků
 
končíme končíme
prázdné talíře a KOSMOTEST…
 

   — 11. prosince bylo docela chladno, jasná obloha a teploty kolem nuly. Schůzku jsme strávili celou v klubovně.
   Tentokrát jsme se sešli v komorním počtu. Začali jsme prvním vázáním regatové šestky v letošním oddílovém roku. Vylepšení časů bylo u většiny významné…
   Pak jsme, v rámci Wichkitatu, hráli postřehovou hru s chytáním klíče. Pány klíče byli na střídačku Milach a Oko. Mladá krev, viditelně bez zábran, ukázala, „zač je toho loket“… :-)
   Protože příště už bude »vánoční schůzka«, věnovali jsme se ve zbývajícím čase tvorbě ozdob na stromeček a vyzdobením stromečku. Jak se nám dařilo si můžete prohléhnout »v galerii«.
   Na závěr jsme si rozdali »pozvánku« na poslední letošní akce a »nové číslo« oddílového časopisu.
 
 
regatové »6« regatové »6«
 
regatové »6« regatové »6« regatové »6«
regatové »6«
 
ozdoby
tvoříme vánoční ozdoby
 

   — 4. prosince bylo těsně nad nulou, s ohledem na ‚výročí‘ jsme strávili schůzku v klubovně.
   Začali jsme malou přestavbou, abychom si vytvořili větší prostor. Při našem putování jsme se dostali k bystřině a museli ji překonat po kamenech. Proud řeky byl prudký a tak nad hladinu vyskakovaly kameny. Ty nás však nesměly zasáhnout. Přešli všichni
   Potom jsme hráli „Zatáhni první“. Hráli jsme po dvojicích. Přeběhnutí od židle k židli a jako první přetáhnout provaz na svou stranu.
   Potom jsme si poprvé zazpívali píseň k dlouhodobé hře »Proklatej vůz«. „Čtyři bytelný kola…“ možná znáte. V průběhu odcházeli jednotlivci k ohništi přinést si „lízátko“.
   S lízátkem v ruce, a po předvedení krátkého kulturního výstupu si mohl každý z koše vytáhnout Mikulášův balíček.
   Na konci jsme si rozdali ocenění za výpravu, oddílovou kartičku a kartičky »Výzvy«, rozdali si výtisky posledního Siháčku, nakoupili materiál pro cestu na Wichkitat, a to už byl čas, abychom se vypravili k domovům…
 
 
bystřina bystřina
bystřina…
 
první první
zatáhni první…
 
mikuláš miuláš
 
mikuláš
pro Mikuláše – od Mikuláše
 

   — 30. listopadu proběhla oddílová výprava »Podzimní výšlap«. Sešla se nás jenom hrstka, inu jen ti nejodolnější :-). Užili jsme si pěkný den na horách s trochou vloček, mraky i sluncem. Nakonec jsme prošli prostřední trasu a našli dvanáct schránek.
   Z Vyšní Lhoty jsme se vydali kolem Tábora, studánky na chatu na Malé Prašivé (tam jsme pozdravili medvěda) a pak po hřebeni přes Prašivou, Čupel, Kotař, chatu na Kotaři (kde jsme si dali polévku), a Lipí (to byl náš poslední dnešní vrchol). Potom jsme sešli po modré na Morávku. Protože jsme nestihli první „cestovní okno“, prošli jsme kolečko kolem lípy. No a pak šťastnou shodou okolností docestovali o půl páté do Ostravy – »podzimní výšlap«.
 

Copyright © 2003 Michael
poslední změna: 14.3.2020
TOPlist