S I H A S A P A - malá Sihasapa

   — 24. dubna bylo chladno a pršelo. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Na úvod jsme plnili úkol pro dlouhodobou hru „Poklad kapitána Williama Kidda“. Prvním v pořadí kdo byl přítomen na místě byl (čtvrtý) Kuba – ostrov určil a pojmenoval ho „Co já nevím“.
     Čtyři zatím dorazivší, plnili úkol »vzácné vejce«. Na „větvích stromů“, s nástrojem v ruce, jsme museli dopravit vejce z vnitrozemí na pobřeží. Úkol to nebyl složitý, jen tu a tam někdo neudržel rovnováhu nebo upustil vejce.
     Vrátili jsme klubovnu do původního stavu, roztáhli poušť a na několik kol si zahráli hru dvojic »Hade, kde jsi?«. Poušť nebyla moc velká, ale i tak se dokázali někteří přesunout tak, že je soupeř tloukem netrefil.
     Následně jsme po podlaze rozmístili LINO čtverce a sehráli na několik kol »vytlačovanou«. Základní podmínkou bylo udržet se co nejdéle na čtvercích. Jak už to tak bývá, váhová a výšková převaha přinášely nemalé výhody.
     Jako poslení jsme si zahráli »Chyť Karla«. Tentokrát museli ti, kteří chytili správně pojmenovat to co bylo na obrázku. Tam se střídali „ptáci, které uvidíš“ a „rozhledny a věže“.
     Před rozchodem jsme si připomněli sobotní turnaj v Osadnících, vyzvali všechny, aby odpověděli formulářem na stránkách, který se ptá na první schůzku v květnu, sbalili si věci a vydali se k domovům…

— 20. dubna proběhl letošní ročník soutěže »TREFA«.



*na fotce je (mimo fotografa)* kompletní zastoupení našeho oddílu…**

   — 17. dubna bylo chladno, kolem 12°C, zataženo, i 12 kapek ukáplo. Během schůzky jsme byli venku i uvnitř.
     Začali jsme venku na ostrově v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ jménem (podle Sama) – „Kostěný ostrov“.
     Dnešní úkol měl název »poslední úder«. Podstata byla v soupeření dvojic. Tloukli střídavě do hřebíku, a vítězem se stal ten, po jehož úderu byl hřebík úplně zabitý.
     Pak jsme se věnovali krátké zkoušce »věže a rozhledny«. Za střelnicí bylo šest kartiček s velmi známými stavbami, cílem bylo pojmenovat je a potom ještě sestavit heslo dne „střílí“, a doplnit, kde se stavby nacházejí.
     Na další část schůzky jsme se přesunuli do klubovny. Rozděleni a dvojice jsme se vystřídali v rolích »navigátor a navigovaný«. Navigovaní se zavázanýma očima hledali balónky a nosili je do proutěného koše.
     Pobyt v klubovně jsme uzavřeli krátkou hříčkou »najdi bodec«. Cílem nebylo nic náročnějšího než prasknout balónek… :–)
     Na závěrečnou část jsme se vydali opět ven a sehráli několik kol »vybíjené vracečky«, a hráli jsme tentokrát s megatenisákem.
     Závěrem jsme si v klubovně rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili si věci, připomněli vákendové akce a vydali se k domovům…

— 13. dubna proběhl
»Jarní výšlap na Pálkovické Hůrky«.

   — 10. dubna začal návrat k dubnovým teplotám, bylo zataženo, ale nepršelo. Skoro celou schůzku jsme byli venku.
     Seba dorazil na schůzku později, a tak nové místo a jméno Ostrova v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ určil nejlepší z přítomných – Sam – dnešní ostrov se jmenuje„Ostrov mozků“.
     Úkolem pro dnešek bylo »složení hesla«. Heslo znělo TERČ a bylo ho třeba poskládat z písmen morseovky umístěných po kameny. (způsob získání byl, jak už to tak bývá, trochu komplikovaný)
     Potom jsme se rozdělili na dva týmy a závodili jsme v »rozvázání uzlu«. Na delším laně byl uvázaný uzel, všichni se museli STÁLE držet lana na určeném místě, a pomocí přelézání, prolézaní a podlézaní uzel rozvázat. Dračí smyčka, osmička a rybařík to byly uzly, které jsme postupně rozplétali.
     V dalším čase jsme, se stále stejnými týmy, sehráli několik zápasů ve hře »lacrosse«. Během hry jsme museli řešit slovní zápolení. Inu ti rychlí a sebevědomí na sebe strhávají řadu blesků… ;–(
     Na závěr jsme se přesunuli do klubovny. Určili kam budeme postupovat příště, jaké jméno bude ostrov mít, probrali účast na sobotním výšlapu, a po sbalení věcí jsme se vydali k domovům…

   — 3. dubna bylo teplo, zataženo a tu a tam padla kapka. Téměř celou schůzku jsme opět byli venku.
     Ostrov, ke kterému jsme se v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ vydali dostal jméno „Co já vím…“ a pojmenoval ho Vašek.
     Úkolem byla dnes »střelba dělem«. Správná obsluha a zamíření přinesla ty nejlepší výsledky. Avšak obsluha mega praku nebyla pro některé snadná. (zkušenost ukázala, že druh munice |hadráku| má velký vliv na výsledek)
     Jako ozvěnu minulé schůzky jsme zařadili »poznávačku ptáků«. Na různých místech zahrady byly obrázky a jediným úkolem bylo najít a pojmenovat.
     Následoval »přechod po nahazovaném mostě«. Rozdělili jsme se na dva týmy, každý dostal 5 lino čtverců, a úkolem bylo vytvořit si obratným házením přechod přes bažinu. Měřili jsme čas a hodnotili úspěšnost (kolik členů prošlo) a postupně odebírali čtverce… ;–)
     Potom jsme si zahráli krátkou hříčku jménem »čarodějnice«. Cílem bylo získat jeden šátek ze sukýnky a nebýt zasažen.
     Následně jsme si na několik kol zahráli »veverky«.
     Před závěrem jsme se přesunuli do klubovny. Začali jsme krátkou luštící vsuvkou, tentokrát čísla podle pořadí v abecedě — vyšlo nám OSTROVA CATALIANA – což bylo místo u kterého potopil Kidd svůj nejcenější »úlovek«. Vyhlásili jsme vítěze březnového bodování — gratulujeme Sebovi, rozdali si šušně, »nové číslo« oddílového časopisu, a předali si »pozvánku na dubnové akce«. Po sbalení věcí jsme se vydali k domovům…

   — 27. března bylo teplo, byť se po obloze proháněly mraky. Téměř celou schůzku jsme byli venku.
     Nový ostrov, ke kterému jsme se v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ vydali má jméno „Ostrov lebek“ a pojmenoval ho Vašek.
     Dnešním úkolem byly »tesařské práce«. Zatloukali jsme hřebík do trámku, počítal se počet úderů pro úplné zatlučení. Výkony se pohybovaly od čísla 5 do čísla 60.
     V dalším čase jsme hráli »žijí mezi domy«. Vzali jsme si papíry a tužky, rozběhli se po zahradě, kde jsme hledali obrázky ptáků, kteří byli na tabuli. Seřazením písmen, která měly obrázky na sobě, jsme získali heslo — V E J C E.
     Heslo nám napovědělo, čemu se budeme věnovat v dalším čase, bylo to »přihrávání syrových vajíček«. Rozděleni na dvojice jsme si, na stále se zvyšující vzdálenost, přihrávali. Poprvé co jsi pamatuji došlo k nehodám při chycení — vejce bylo na chytajícím :–), dvakrát :–D.
     Následoval tréning na disciplínu, která nás v budoucnu čeká »hadrákem z praku«. Některým to chvíli trvalo, ale nakonec dokázali všichni vystřelit, a někteří i docela daleko.
     Potom jsme si připomněli »házení a chytání« pomocí pálek na lasrosse.
     Schůzku jsme zakončili vybíjenou »vracečkou«. Čas už se nachýlil a tak jsme si novou šifru a předání oddílových krabiček novým členům nechali na příště a, po sbalení věcí, se vydali k domovům…

   — 20. března bylo chladné ráno, ale během dne se oteplilo. Schůzku jsme strávili téměř celou venku, pouze závěr v klubovně.
     Nejlepší z minulého úkolu dlouhodobé hry „Poklad kapitána Williama Kidda“ byla Kája. Dnes jsme tedy strávili na ostrově, který pojmenovala „Jéňa“.
     Začali jsme úkolem pro dlouhodobou hru, ten měl název »lov foukačkou«. Nejprve jsme proběhli krátký úsek terénem a na závěr jsme trefovali „papoušky“. Zpočátku bylo zřejmé, kdo má s foukačkou zkušenosti, ten trefil cíl bez potíží, v dalších kolech se mezi úspěšné zařadili téměř všichni. Následně jsme ještě stříleli na balónky, kdy jsme se střídali jeden za druhým.
     Potom jsme zůstali venku, rozdělili se na dva týmy, a zahráli si »Ringoball«. Ten se hraje na hřišti, kde byly branky vytvořené lavičkami… Rozhodčí bojovali s několika nešvary, hlavně chycení ringa do obou rukou (nebo přendání), a pak skluzy známé z fotbalu (ringo ve hraje vestoje, nikoli na zemi :–) ).
     Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, kde přišla další krátká šifrovací vsuvka. Luštili jsme opět dvě slova »ve V-P-K«. Nakonec měli všichni správný výsledek - jméno lodi kapitána Kidda – ADVENTURE GALLEY.
     Na závěr jsme si rozdali pozvánku a sobotní turnaj ve hře OSTROV, Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, a vydali se, po sbalení věcí, k domovům…

— 13. března během dne pršelo, odpoledne se vyčasilo. Proběhla mimořádná schůzka. Sešli jsme se ve třech, byli v klubovně, a hráli »Osadníky« a zakončili jsme hrou »Cink!«.
(jen tak na okraj, jak jsem byl rozjařen sérií vítězství v Cinku, odkýval jsem i sedláka, který přelstil čas :–(, v řešení ze Siháčku 425)

   — 6. března se lehce ochladilo, během dne svítilo slunce, ale v čase schůzky začalo jemně pršet. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Nejlepším přítomným z minulého úkolu dlouhodobé hry „Poklad kapitána Williama Kidda“ byl třetí Kuba. Ten tedy rozhodnul kam poplujeme, a jak se ostrov bude jmenovat — a tak máme „Ostrov kapitána Kuby“.
     Zadání dnešního úkolu pro dlouhodobou hru znělo »světlo v jeskyních«. Zapalovali jsme řadu svíček na jednu sirku… Někomu to šlo lépe, někomu pochodovaly nervy, ale ti zkušenější dokázali na jednu sirku, co měli k dispozici, zapálit všech deset svíček.
     Jako další jsme zápolili v »přetlačování tyčí«. To je disciplína, kde rozhoduje váha a síla, takže pokud máte ty správné parametry a nepodceníte soupeře…
     Potom jsme se rozdělili na dva týmy a vyzkoušeli si schopnost spolupráce a rychlost reakce ve hře »elektrárna«. Řekl bych, že tentokrát rozhodly chyby – odpinknutí Karla nebo falešný signál…
     Poslední hrou pro dnešní den byl »noční hlídač«. Tentokrát dělal hlídače pouze Milach, a některé lupiče úspěšně chytil :–D.
     Před závěrem přišla opět krátká šifrovací vsuvka. Luštili jsme dvě slova »ve zlomcích«. Brzy měla většina správný výsledek – Karibské moře.
     Na závěr jsme vyhlásili vítěze únorového bodování — gratulujeme Sebovi, a rozdali šušně za únor. Potom jsme uklidili, sbalili si věci a vydali se lehkým deštěm k domovům…

   — 28. února už to vypadalo, jako by zima skončila. Schůzku jsme zahájili venku a zakončili v klubovně.
     Na zahradě klubovny byl připraven zahajovací úkol hry „Poklad kapitána Williama Kidda“. Čekaly na nás úkony nezbytné pro » nalodění «. Vzali jsme na záda batoh s proviantem, doběhli do přístavu, kde jsme přesouvali „balast“, který jsme uložili pod stěžeň, vylezli jsme na něj a spustili plachtu…
     Čas, než všichni splnili úkol, byl docela dlouhý. Nejnáročnější bylo přesouvání „balastu“ ten dřevěný kvádr je totiž docela těžký.
     Potom jsme uklidili trasu úkolu, napnuli lano jako čáru, a letos poprvé si zahráli »vybíjenou vracečku«.
     Světla ubývalo takže nadešel ten správný čas na »schovávanou«. Zahráli jsme si tři kola a pak se přesunuli do klubovny.
     Následovala krátká vsuvka šifrovací. Luštili jsme pouze dvě slova v »morseovce«. Nečekaně dlouho, ale nakonec měla většina správný text – William Kidd.
     Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili věci, uklidili a vyrazili k domovům…

   — 21. února teplá zima pokračovala. Začínáme s novou dlouhodobou hrou, a tak jsme schůzku strávili klubovně.
     Po příchodu jsme si mohli všimnout nápisu na nástěnce „Poklad kapitána Williama Kidda“ Nic dalšího na nástěnce na modrém podkladu nebylo, a tak nadešla naše chvíle. Vystřihli jsme několik „ostrovů“ a pomocí krepákových kuliček jsme tvořili jejich povrch. Většina přítomných dokázalo vytvořil několik, tu větších, tu menších, kousků…
     Uklidili jsme stoly a zahráli si krátkou hříčku »zbav se sirek«.
     Následoval čas na šifry. Luštili jsme krátkou zprávu ve »zlomcích«.
     Jelikož se v naši nové dlouhodobé hře budeme pohybovat po moři, zahráli jsme si ještě »Lodního démona«.
     Potom jsme už sbalili věci, uklidili a alou domů…

   — 14. února bylo stále teplo. Schůzku jsme začali venku, pak byli v klubovně, a na samotný závěr byli opět venku.
     Venku jsme si zahráli »vrať se včas«. To je ta známá hra, kdy je třeba zapíchnout hřebík co nejdál a včas se vrátit. Ještě venku jsme si, rozděleni na dvojice, »házeli hadráky« na dvě kola, přičemž při druhém museli chytající před chytnutím dvakrát tlesknout.
     Po návratu do klubovny jsme provedli přestavbu a potom rozděleni na dva týmy zápolili v »židlované«. Na třech židlích jsme pomocí jejich přenášení vytvářeli cestu, po které jsme překonali celou délku klubovny. Zkoušeli jsme i dvě židle, ale to už bylo pro čtyři osoby neprůchodné…
     Protože další turnaj bude ve hře »Heckmeck«, seznámili jsme se s pravidly a vyzkoušeli si jedno kolo hry.
     Potom už nastal čas pro vyhlášení skončené dlouhodobé hry „Návrat na Měsíc“. Jak velí naše tradice podle pořadí si všichni postupně vybírali z nabídnutých cen. Následně jsme si rozdali pamětní lístky a samolepky.
     Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu,
a Samovi předali ocenění za minulé pololetí a oddílové razítko.
     Sbalili jsme si věci a pak si ještě před rozchodem zahráli dvě kola »schovávané« na zahradě klubovny. No a potom už hajdy domů…

   — 11. února jsme, jako doplnění výpravy navštívili Planetárium.
   Někteří si užili, někteří rušili :–( .
   Poučení pro příště (jestli bude) pohádka ano, věda ne…

— 10. února proběhla
»Závěrečná k dlouhodobé hře«.

   — 7. února bylo stále teplo. Schůzku jsme začali v klubovně, byli v venku a zakočili opět v klubovně, a v tu chvíli už docela silně pršelo.
     Posledním úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo »nabarvení hlavic« modelů. Byla to věc rychlá a následně jsme se ještě chvíli věnovali teorii »principu raketových motorků« a »průběhu letu rakety«.
     Potom jsme se přesunuli ven a »shazovali plechovky« pomocí hadráků, sníh už žádný nezbyl.;–)
     Po návratu do klubovny jsme »zvedali krabičku sirek«. Nebylo to však jen tak obyčejné zvedání, zvedalo se ze židle a nesměly se použít ruce. Nejprve jsme zvadali nohama, potom pusou. Každý si musel najít ten správný způsob.
     V následujím čase jsme soutěžili v »přetlačování«. Zprvu ve dvojicích, kdy každý stál na jedné podložce, ten kdo se první dotkl nohou na jiném místě byl poražený. Potom jsme všichni společně přeskakovali po podložkách a přetlačovali se. Ten kdo zůstal na podložkách jako polední zvítězil.
     Nakonec jsme si připomněli další šifru tentoktát to bylo »velký polský klíč« zkráceně V-P-K. S pomocí kartiček se dařilo luštění všem.
     Na závěr jsme vyhodnotoli prvního vítěze měsíčního bodování v roce 2024, a novou cenu získala Kája – gratulujeme. Rozdali jsme si šušně za leden, připomněli víkendovou výpravu a návštěvu Planetária a vydalii se, do deště, k domovům…

   — 31. ledna se lehce ochladilo, teplota kolem 5 °C. Celou schůzku jsme byli v klubovně.
     Dalším úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo dnes »osazení brzdící stuhy a vodítek«. Chvíli nám to zabralo, ale teď jsou všechny rakety připravené k letu.
     Pak jsme si zopakovali»pomocná slova morseovky«. A tentokrát byl výsledek zásadě lepší než minulý týden.
     Prvním na programu bylo hledání shod nebo rozdílů v trojici karet ve hře »Už to cítím«. Pro většinu je snadnější hledat rozdíly, Seba získal většinu trojic na shodě.
     Následovalo »trefování papírových válečků« pomocí pistolí s disky.
     Pokračovali jsme opakováním morseovky »poznáváním pískaných písmen«. Ukázalo se, že znalost posloupností teček a čárek není silnou stránkou. Morseovku jsme zakončili »luštěním krátké zprávy«.
     Poslední část schůzky jsme hráli několik zápasů »papírového fotbalu«. Cvrnání speciálního míče se nakonec dařilo všem.
     Před koncem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, návratku k oddílové výpravě s »Variantou I« a »Variantou II«, a také »plán akci na 1. pololetí 2024«. Uklidili jsme, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 24. ledna bylo teplo (8-9 °C), ale docela pršelo, dokonce se objevil i Starobělský vodopád ;–). Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo dnes »nalepení stabilizátorů« na tělo rakety. Někteří byli překvapeni chováním vteřinového lepidla na prstech, tam však lepidlo skončit nemělo…
     Jako první jsme si připomněli »pomocná slova morseovky«. Po klubovně byly rozmístěné obrázky, které měly nálezce k pomocnému slovu přivést. Všichni sbírali, a na konci si přičítali body za správnou odpověď, a odčítali za chybu.
     Protože o víkendu byla Uzlařská regata, a my se při přípravě nedostali k »vázání o bonbóny« pustili jsme se do něho dnes.
     Následně jsme si zahráli na »zajatce pavouků«. Rozděleni na dvojice jsme se omotávali toaletním papírem a takto upraveni opatrně putovali po předepsané trase.
     Jako poslední jsme hráli »karetní šoupačku«. Každý si vylosoval jeden symbol, potom se postupně otáčely karty z balíčku a hráči si přesedali na další židli v pořadí. Pokud na židli už někdo seděl, zasedli ho (nebo je, když jich bylo více), kdo byl „zasednutý“ se bohužel neposouval. Cílem bylo přesunout se zpět na své výchozí místo.
     Před závěrem jsme předali ocenění Káji za její úspěšnou reprezentaci oddílu na Regatě. Uklidili jsme, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 17. ledna byla chladno, ale teploty lehce pod nulou… Opět jsme část schůzky strávili venku a začátek a konec jsme byli v klubovně.
     Začali jsme úkolem pro „Návrat na Měsíc“. Dnes na nás čekaly »hlavice a brzdící stuha«. Našroubovat háček do hlavice nebylo pro většinu proveditelné, zvládl to Kuba. Skládat brzdící stuhy zvládlo už více přítomných, a zkompletovat nosnou hrazdičku pro stuhy zvládli i ti nejméně zruční.
     Následně jsme se oblékli a vydali se ven. Bludiště z cestiček vydrželo víkend, a my si zahráli repete »eskymácké honičky«.
     Potom v klubovně jsme provedli přestavbu a na nejdelší části připravili židle a spojené vazačky a zahráli si (po dvojicích) »vytáhni provaz první«. To před startem sedí dvojice na židlích, na signál vyběhnou, sednou si na protější židli a snaží se vytáhnout provaz jako první.
     V poslední části jsme si ještě zahráli »hlídače v muzeu«. Hlídače se zavázanýma očima se snaží přelstít lupič a odnést co nejvíce vystavených předmětů.
     Jelikož během schůzky byla rozjívenost velká, poslední zkoušku regatové šestky jsme nestihli. Takže jsme uklidili, rozdali jsme si » plánovaný spoj « na sobotní ráno, »nové číslo« oddílového časopisu, kroniku pro dnešní zápis, sbalili si věci a vydali se k domovům.

   — 10. ledna byla zima, asi -10 °C. Přesto jsme využili víkendovou sněhovou nadílku a část schůzky strávili venku. Na začátku a konci schůzky jsme byli v klubovně.
     Zahájili jsme úkolem pro „Návrat na Měsíc“. Dnes na nás čekala »výroba stabilizátorů«.
     Poté jsme se teple oblékli a vydali se ven. Už před schůzkou bylo na zahradě připravené bludiště cestiček, a my si zahráli »eskymáckou honičku«. Dvojice vždy chytala, a zbývající se snažili jim po cestičkách uniknout.
     Vrátili jsme se do klubovny a u kamen se chvíli prohřáli. Potom jsme udělali přestavbu klubovny a pomocí lana vytvořili oválek přes celou klubovnu. Rozdělili jsme se na dvojice a zahráli si »hledač a navigátor«. Hledač měl zavázané oči, navigátor se ho snažil slovy vést tak, aby do určeného kruhu vkládal balónky správné barvy. Každý si vyzkoušel obě role.
     Jelikož je leden měsícem Uzlařské regaty, vyzkoušeli jsme si uvázat »Regatovou šestku« tak, jak se uzly na soutěži váží.
     Na závěrečném nástupu jsme Vaškovi předali jmenné razítko, předali kroniku pro dnešní zápis, uklidili, sbalili si věci a vydali se k domovům.

   — 3. ledna bylo pod mrakem a byla první schůzka v novém roce. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Úkoly pro „Návrat na Měsíc“ se budou v následujících týdnech týkat stavby rakety. První na náš čekala »kompletace lože motoru«.
     Úkol to nebyl úplně snadný, ale po lehkých úpravách jsme vše dokončili.
     Protože leden je měsícem Uzlařské regaty, vyzkoušeli jsme si »šestici« uzlů jak se na regatě váží.
     Následně jsme sehráli začátek hry zvané »lebka«, začátek proto, že na nás čekalo vyhodnocování a oceňování za minulé pololetí.

Rozdali jsme si šušně za měsíc prosinec a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
Nakonec jsme strhali Lebku a sundali ozdoby ze stromečku, sbalili si věci a vydali se k domovům.

ZAČAL NOVÝ ROK 2024

   — 20. prosince bylo deštivo, teploty kolem osmi stupňů. Tato schůzka byla vánoční a tak jsme ji strávili v klubovně.
     Další úkol pro „Návrat na Měsíc“ jsme nechali na začátek příštího roku…
     Na slavnostní schůzku přinesli všichni dárečky a něco cukroví. Dárečky skončily pod stromečkem, cukroví na talířcích a miskách na stolech.
     Připomněli jsme si podstatu vánočních svátků, vyzkoušeli si některé obvyklé štědrovečerní zvyky a pak si promítli DIA pohádku, letos to byla
Živá voda.
     Potom jsme si napsali na lístečky jména, vložili je do připravených lodiček a vypustili je na vodu. Potom jsme bedlivě pozorovali, která svíčka vydrží nejdéle.
     Po pouštění lodiček jsme, podle losu, postupně rozdali dárečky. Předali si »plán akci na začátek roku 2024« a »Půlčík« pro číslo 419 oddílového časopisu.
     Na závěr jsme předali Káji ocenění za vítězství v prosincovém bodování – gratulujeme. Uklidili jsme a vydali se k domovům…

   — 13. prosince bylo po sněhu a teploty kolem osmi stupňů. Zahrada je podmáčená a schůzku jsme strávili v klubovně.
     Jako úkol pro „Návrat na Měsíc“ jsme tentokrát prokazovali svou schopnost správného rozhodnutí – ve dvojicích jsme hráli DOMINO. Využili jsme turnajová pravidla, kdy se odebírají kostky pro pokračování ve hře…
     Posledním uzlem Regatové šestky je škotová spojka. Vázali jsme »škotové čtverky«. Málokdo se odhodlal naučit se omotávací způsob vázání a tak skvělých bylo jen několik časů.
     Potom jsme rozmístili čtverce v rozměru 5 x 6 polí a hráli jsme minové pole. Jak už to u této hry bývá, málokdo dokázal sledovat bezpečnou trasu, a tak se výbuchy min opakovaly…
     Na závěr jsme rozdali šušně za listopad, předali Michalovi ocenění za vítězství v listopadovém bodování, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, pověděli si o sobotním turnaji a příští „vánoční“ schůzce a poněkud později se rozešli k domovům…

   — 6. prosince bylo zasněženo a teploty okolo nuly. Využili jsme množství sněhu na zahradě a tak jsme schůzku začali venku a zakončili v klubovně. I tentokrát jsme se sešli v komorním počtu. (Kupodivu bylo osazenstvo zcela odlišné oproti milulému týdnu.)
     Další úkol pro „Návrat na Měsíc“ byl spojen se sněhovou nadílkou. Tvořili jsme raketu podle plánu. Byly připravené květináče. Každý si vytvořil pět dílů a z nich následně sestavil raketu.
     Vrátili jsme se do klubovny a tam vázali další uzel z Regatové šestky – dnes přišel na řadu rybařík. Vázali jsme »rybaříkové čtverky«. Vázání zvládli všichni, a v dobrých časech.
     Jako další hráli kluci fotbal s papírovým míčem (i když hodnocení „gólů“ je spíš ragbyové), a dívky vázali zkracovačkové »4«.
     Na závěr jsme vázali uzly o bonbóny a pak rozdali šušně za listopad, vítězem se stal Michal — gratulujeme k prémiovému vítězství, jelikož nebyl přítomen, ocenění předáme někdy příště. Uklidili jsme a rozešli se k domovům…

   — 29. listopadu byly teploty okolo nuly. Jak to vypadá, letos budeme už topit pokaždé. Celou schůzku jsme byli v klubovně. Po víkendovce jsme se tentokrát sešli v komorním počtu.
     Úkolem pro „Návrat na Měsíc“ byla tentokrát přesná stavba. Pro každého, kdo úkol plnil, bylo připraveno 22 kostek, ze kterých musel, co nejrychleji, postavit raketu podle vzoru.
     Uzlem z Regatové šestky byla pro dnešek zkracovačka. Vázali jsme »zkracovačkové čtverky«. I tentokrát si všichni museli osvěžit jak vázat. Nakonec už všichni vázali jedním tahem, takže své časy výrazně vylepšili.
     Další část schůzky jsme se věnovali střelbě z foukačky na balónky. Zásah s prasknutí balónku byl výjimečný, takže jsme na závěr stříleli i na terč.
     Před závěrem jsme si připomněli nedělní turnaj, a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu. (jelikož byl letos kalendář takový, jako byl, vychází výjimečně „půlté“ číslo.)

   — 22. listopadu se teploty pohybovaly lehce nad nulou. I tentokrát jsme topili a celou schůzku jsme byli v klubovně.
     Jako úkol pro „Návrat na Měsíc“ jsme plnili zkoušku správné pořadí. Každý měl svou v misku a v ní šest různobarevných koulí s otvorem. Na tabuli se objevovaly vzory, a ty bylo třeba co nejrychleji připravit a ukázat.
     Dalším z uzlů pro Regatu byl ambulantní. Takže jsme vázali »ambulantní čtverky«. Jak už to tak bývá, na počátku vázání drhlo, ale když si každý procvičil správný způsob časy se zlepšovaly.
     Už když jsme přišli do klubovny byl na zemi podivný obrazec, ten jsme teď využili na hru zvanou Lebka. Neznáte? Na obrazci je třináct míst s čísly, a na ty musí hráč postupně docvrnkat svůj žeton. A na závěr je ještě vítězný čtyřslov kolem třináctky.
     Před rozchodem jsme si rozdali »pozvánku na víkendový sraz«.

   — 15. listopadu byly během dne přeháňky. Celou schůzku jsme byli v klubovně.
     Na počátku jsme se pustili do úkolu pro „Návrat na Měsíc“. Další díl rakety nám přineslo splnění úkolu Rychlá reakce. Na stole byly při kolečka, a v nich ležely klíče. Ten kdo byl podroben zkoušce, se snažil zakrýt klíč, dříve než ho obsluha z kroužku vytáhne. Postupně jsme zjednodušovali podmínky splnění a tak se k úspěšnému splnění dostali téměř všichni.
     Následoval další z uzlů pro Regatu. Tentokrát jsme vázali »dračákové čtverky«. I když někteří zpočátku nedokázali dračí smyčku uvázat, nakonec si každý zapsal čas v horní části dlouhodobých tabulek.
     Potom jsme si zahráli krátkou hříčku jménem Džungle. Každý se stal na chvíli některým ze zvířat, a na lov chodili všichni.
     Jako poslední jsme si ještě, po nějaké době, zahráli lodního démona. Opět se ukázalo, že když někdo brání pohybu jiným, je to v pořádku, ale když se stane obětí on, je oheň na střeše…
     Před odchodem jsme uklidili, a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 8. listopadu bylo během dne slunečno, v čase schůzky se však už ochladilo. Celou schůzku jsme byli v klubovně.
     Začali jsme úkolem pro „Návrat na Měsíc“. Pro získání dalšího dílu pro rakety jsme museli splnit úkol s názvem Gyroskopy. V kruhu z modrých chráničů jsme se snažili roztočit myšokuličku, a vydržet nejméně 20 otáček, aniž by klulička vypadla (ono je to v podstatě snadné, odstředívá síla, je odstředivá síla…). Nakonec se to povedlo všem, i když z počátku nedokázali někteří dlouho chytit ten správný rytmus…
     Zdá se, že leden ke daleko, avšak v lednu je Uzlařská regata, a tak jsme se pustili do připomenutí uzlů. Začali jsme naši dovedností zvanou »čtverky«, pro začátek to byly »4« lodní. Ve vázání se tentokrát všichni zlepšili, dokonce padnul oddílový rekord.
     V dalším čase jsme si zahráli Symplegády. To jsou ty skály, mezi kterými museli proplout argonauti. (vzpomněl jsem si, že v únoru 2020 jsme je dokonce začínali ukázkou z pověsti – ne nemám tak fenomenální paměť, našel jsem podle vzniku souboru…)

     Na závěr jsme si ještě zahráli hříčku jedna, dvě, zombie jde…. Která je zábavná pro všechny jenom ne pro zombie, protože ta má zavázané oči, a tak naráží do všech těch kusů nábytku rozmístěným po klubovně.
     Před rozchodem jsme rozdali účastníkům víkendového výšlapu pamětní kartičku, uklidili, a vydali se k domovům.

— 4. listopadu jsme uspořádali »podzimní výšlap«.

   — 1. listopadu přetrvávalo teplé počasí. Začali jsme venku a pak byli v klubovně.
     Jelikož je na začátku schůzky ještě chvíli světlo, začali jsme dovedností zvanou házení syrovým vejcem. Syrové vajíčko, když nesprávně dopadne (nebo narazí) praskne. Proto je třeba umět správně nastavit dlaně a pohnout rukami tak, aby se energie letícího ztlumila. Vyžaduje to trochu cviku, ale nakonec se dá házet docela daleko.
     Přesunuli jsme se do klubovny a plnili dnešní úkol dlouhodobé hry. Umět si zapamatovat rozložení a na jiném místě ho zopakovat to byl cíl varianty Kimovy hry. Kdo dokázal udržet pozornost (a nehodil flintu do žita), ten byl tentokrát úspěšný.
     Potom jsme si krátce připomněli naše »foukací rakety«. Na provázku byl připevněný cíl a my se snažili raketou trefit pověšený kruh. Nejúspěšnější dokázali z šesti fouknutí trefit kruh třikrát. (Bať, bať není to tak snadné)
     Poslední část schůzky jsme věnovali hře najdi křečka. Pravda ne všechny zvířátka byla křečky, ale byla jich většina. Nezdá se to, ale opět se ukázalo, že člověk často, jak se říká, „pro oči nevidí“.
     Závěrem, protože v říjnovém bodování byla rovnost na prvním místě, svedli Seba a Sam souboj v KOSMOTESTu. Úspěšnější byl Seba, takže mu gratulujeme k letošnímu prvnímu vítězství. Potom jsme si rozdali Šušně za říjen a »nové číslo« oddílového časopisu, a připomněli si sobotní výšlap a nedělní turnaj.

   — 25. října bylo stále teplo, zároveň poslední schůzka před změnou času. Byli jsme venku i v klubovně.
     Protože dnes byla poslední šance užít si světla, zařadili jsme střelbu na panáčky. Ti, kteří nestříleli, se věnovali poznávačce stromů. Ten kdo byl úspěšný získal heslo pro tento den podzim je tady.
     Potom jsme se pustili do dnešního úkolu dlouhodobé hry. Vyráběli jsme a pak i testovali „raketové palivo“. Nejprve jsme si vyrobili „bonbóny“ plněné sodou. Pak jsme raketu naplnili palivem, vložili sodový bonbón a zajistili špuntem. No a pak už zbývalo jen – protřepat a postavit na rampu. A některé lety byly parádní…
     V další části schůzky jsme si zahráli závody v putování za zvířátky. Nejprve jsme se přesouvali pomocí desek a potom pomocí čtverců z linolea.
     Jako poslední jsme ještě venku, (už za stále většího šera), zahráli vracečku. Někteří starší těžce nesli, když je mladší s chutí vybíjeli.
     Na závěr jsme se přesunuli do klubovny a rozdali si návratku na podzimní výšlap«. Potom jsme už uklidili a vydali se k domovům…

   — 18. října se na schůzce postupně stmívalo, začíná se ochlazovat. Začali jsme v klubovně, ale byli jsme i venku.
     Pro dnešní den jsme měli připravenu první raketovou konstrukční schůzku. Z připravené šablony jsme pomocí odpovídajících pomůcek vytvářeli foukací rakety. Výroba rakety zahrnuje několik kroků, nejprve jsme vyrobili „přípravek“ (příště pomocí něho můžete dělat další rakety z šablony). Z vytištěné »šablony« jsme si vystřihli jednotlivé díly. A pak už jen slepovali a správným způsobem (a na správná místa) slepili dohromady.
     Pravda, chvíli nám to trvalo, ale pak nastala ta chvíle, kdy jsme poprvé jemným fukem rakety otestovali v klubovně. Výsledek naši práce si můžete prohléhnout v »galerii«
     Potom jsme se oblékli jsme se na venku uspořádali letecký závod. Komu se podaří dofouknout raketu dále. Pak jsme použili startovací „dmychadlo“ a zjistili jsme, že takto mají naše raketky výrazně větší dolet (některé dolétli až na zahradu k sousedům).
     Vrátili jsme se do klubovny, uklidili, a následovalo vyhodnocování. Předali jsme oddílovou kartičku těm, kteří byli na víkendovce »72 hodin«, a rozdali jsme si ještě »nové číslo« oddílového časopisu.
     No a pak už jen sbalit, rozebrat si díly na rakety, a hurá domů… (Samovi část dílu před branou vypadla, takže jsme je při odchodu posbírali…)

— 14.-15. října proběhl 12. ročník celorepublikové akce »72 hodin«.

   — 11. října bylo na schůzce teplo a slunece mizelo za obzorem. Začali jsme venku, potom byli chvíli uvnitř a nakonec zase venku.
     Zahájili jsme střelbou z plynovek TAU. Stříleli jsme s podporou. Jako doplnění pro ostatní byla střelba z pistolí LOV21 na špalíky.
     Potom jsme se pustili do úkolu k dlouhodobé hře. Měli jsme si vyzkoušet chování létajících prostředků v atmosféře – takže vlaštovky. Měli jsme k dispozici tři návody pro různé varianty. Dvě „šipky“ se snadnou konstrukcí, a speciální typ, u kterého na první pohled nečekáte, že bude létat.
     Skládali jsme, někteří si museli upřesnit sklady a když bylo hotovo šli jsme ven zkoušet házení. Různými typy na vzdálenost.
     Potom jsme ještě hráli vracečku s volejbalovým míčem. Poté co se odporoučel do věčných lovišť s giga tenisákem.
     Jako poslední jsme si zahráli na schovávanou.
     Před rozchodem jsme si rozdali »návratku pro 72 hodin« a pak už jen směr domů…

   — 4. října bylo slunečno, byť se objevovaly tu a tam mraky. Schůzku jsme strávili venku, pak chvíli uvnitř a nakonec zase venku.
     Jako „ozvěnu Pažby“ jsme zahájili střelbu střeleckými souboji. Krátký běh, zalehnutí a střelba na soupeřovy špalíky. Odehráli jsme několik kol, během kterých jsme získali pořadí podle schopností.
     Potom jsme se na chvíli přesunuli do klubovny. Tady jsme se seznámili s názvem naši nové dlouhodobé hry a každý si vybarvil raketu, které ho bude na nástěnce reprezentovat.
     Pak jsme zamířili ven a v rukou měli létací talíře (dnes „moderně“ jmenované jako frisbee). Začali jsme házet létacími talíři. Po chvíli „házení jen tak“, to abychom dostali házení do ruky, jsme se snažili trefit prostor v lavičce mezi sedátkem a opěradlem. Zprvu jsme dost míjeli, ale nakonec se podařilo většině, některým opakovaně, podařilo určený prostor trefit.
     Jako poslední hru jsme měli vracečku velkým tenisákem. Dnes byl nahuštěn trochu více a tak se i více odrážel a lépe se s ním házelo.
     Před rozchodem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, vyhlásili vítěze bodování za září – gratulujeme Samovi k prémiovému vítězství, rozdali si šušně, řekli několik slov k plánovaným akcím a pak už zamířili k domovům…

— 30. září proběhl 21. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových zbraní – »Starobělská Pažba«.

   — 27. září bylo opět slunečno. Délka dne se však zkracuje a tak konec schůzky je slunce pod obzorem. Schůzku jsme strávili venku.
     Tentokrát jsme se sešli v komorním počtu. Ukázalo se, že potencionální členové nedospěli k rozhodnutí zapojit se mezi nás. Začali jsme střelbou z pistole. Ve Starobělské pažbě často výsledek z pistole rozhoduje o úspěchu a neúspěchu v soutěži.
     Následně jsme z desek postavili »domečky« a na dva způsoby jsme probíhali slalom zakončený zvonkem. Nejdříve jsme slalomově domky obíhali, druhou disciplínou bylo podlézání, které však občas skončilo dominovým pádem větší části trasy.
     Pak jsme nafoukli malé balónky. Protože však profouknutí tak, aby se balónek začal nafukovat bylo příliš náročné, pomohli jsme si pumpičkou. No a pak začala střelba foukačkou. Zahájili jsme na deseti metrech a po každém kole jsme se přibližovali. Nakonec se všem podařilo prasknout alespoň jeden balónek.
     V poslední části jsme si zahráli do vracečku, tektokrát s míčem charakteru velkého tenisáku.
     Před rozchodem jsme si rozdali pozvánku na »Pažbu« a na nedělní »turnaj ve hře Dobble«. A pak už jen úklid a směr domů…

   — 20. září bylo slunečno a teplo. Celou Schůzku jsme strávili venku.
     Z pohledu vedoucích to dnes byla »one man show«. Začali jsme střelbou z kleku, a souběžně zbývající stříleli z foukačky na terč.
     Pak jsme se, dvakrát různě, rozdělili na dva týmy, a štafetově jsme skládali řadu čísel. Poprvé od jedničky, podruhé od desítky.
     Potom jsme vyzkoušeli, jak kdo pozná listy stromů, které rostou na zahradě za klubovnou. Překvapilo mě, že rozsah druhů byl nakonec velký, (nepřekvapilo, že Kanada a javorový list stále některým neutkvěl v hlavě…)
     Následně jsme se pustili do vracečky. Tady se ukázalo, že každý může být nečekaně vybitý, nebo naopak zachráněný spoluhráčem.
     Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. Ti zdatnější pomohli s úklidem a hajdy k domovům…

   — 13. září bylo zataženo a stále teplo. Schůzku jsme strávili venku.
     Hned na začátku přišly s Jirkou dvě nové tváře Eliška a Míša, uvidíme, jestli rozšíří naše řady.
     Protože Pažba se blíží, začali jsme střelbou vleže. Nováčci musí trochu povyrůst a pak zjistit, jak správně zamířit, aby trefili cíl.
     Potom jsme se podívali na známý obrázek vzduchovky s očíslovanými částmi. Čekalo nás hledání odpovědi pro dnešní den. Mezi bránou a zadním plotem byly umístěny kolíky a na nich napsané jednotlivé části vzduchovky a taky písmeno. Kdo podle čísel seřadil, získal odpověď na otázku „Jaká?“. Všichni nakonec dospěli ke správné odpovědi „STAROBĚLSKÁ“. Ano to je ta naše soutěž – Starobělská pažba.
     V dalším čase jsme vzali do rukou hadráky (pamatujete, ze starých ponožek sešité koule) a zahráli jsme si chyť a běž dál. Rozděleni na dvojice jsme si házeli a snažili se chytat a prodlužovat vzdálenost. Postupně se dvojice měnily, a tak se vystřídali všichni – každý s každým.
     Stále ještě s hadráky jsme hráli na lovce. Každý se v roli lovce vystřídal. Ostatní běhali mezi okraji a snažili se přeběhnout co nejvíce krát, než budou zasaženi.
     Jako poslední jsme si zahráli vybíjenou vracečku. Menší snad brzy zjistí, že podstatou je uhýbání, chytání a vybíjení. Na poslení část hry se objevil i Kryštof, možná další budoucí člen.
     Na závěr jsme si rozdali » PLÁN AKCÍ na 2. pololetí 2023 « , a rozešli jsme se k domovům.

   — 6. září svítilo slunce a bylo teplo. Schůzku jsme strávili téměř celou venku.
     Začali jsme hledáním hesla pro dnešní den ;–). Podél plotu a za maskáčovou buňkou bylo jedenáct kartiček, ten kdo našel a správně seřadil získal krátkou básničku o střílení na špalíky.
     Následovala, kdo by to čekal, střelba z pistolí na špalíky . Výkony byli uspokojivé, někteří dokázali skolit několik špalíků.
     Potom jsme si zahráli známou hru s hřebíky vrať se včas – dobrý odhad času je během hry zásadní.
     Pokračovali jsme vybíjenou – vracečkou. Hřiště bylo tentokrát o něco větší a tak jsme měli dostatek místa na to, abychom ukázali co v nás je.
     Po ukončení hry jsme se na chvíli přesunuli do klubovny a tam vyhlásili výsledky pololetního bodování:

     A rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu.
     Před závěrem jsme se opět přesunuli ven a rozděleni na dva týmy jsme si na chvíli zahráli lacrosse. Ano je to hra náročná na běhání a koordinaci práce s pálkou se síťkou.
     Potom jsme ještě popřáli Samovi ke svátku (děkujeme za uši) a rozešli jsme se k domovům.

BYLY LETNÍ PRÁZDNINY ROKU 2023

   — 21. června bylo proměnlivé počasí, chvíli slunce, chvíli mraky, chvíli déšť, ale celou dobu bylo teplo. Schůzku jsme byli v klubovně i venku.
     Začali jsme hledáním hesla. Na zahradě byly připevněné kartičky s písmeny a čísly ve třech barvách. Nás zajímala ta modrá — vyšlo ŠKOLA KONČÍ. Protože začalo pršel, tak to byla jediná barva, kterou jsme hledali.
     Schovali jsme se do klubovny. Nejprve jsme bez pomocí rukou jedli hořickou trubičku „usazenou“ ve skleničce, a následně jsme z misky s vodou lovili osminky jablek. Tady splnili jen nekteří, ten, kdo jablka nesmí lovil golfové míčky, a ten který se nerad potápí hru vynechal.
     Brzy bylo po dešti a my se přesunuli ven. Tam jsme pomocí lžiček nosili vodu z misky do skleniček. Museli jsme tlumit náznaky šikanózních pokusů.
     Jako další hru jsme hráli krvinky. (Upřímně nepamatuji si, kdy jsme ji hráli naposledy, ale to rozhodně nikdo a aktuálních členů v oddíle nebyl.) Jako poslední jsme zkoušeli skoky z žebříku. Vyzkoušeli jsme si tak správnou techniku tlumení nárazu.
     Potom už došlo k vyhlašování. Nejprve jsme vyhlásili a ocenili nejlepší v oddílové střelecké lize — gratulujeme Káji, Káji ml. i Honzovi, z vedoucích Jirkovi a Okovi. No a pak už nastalo vyhlašování Rekordmanů II. Nenašel se nikdo, kdo by nezískal ani jedno ocenění z dvaceti zařazených disciplín, každý tak získal alespoň jeden diplom a společnou pamětní kartu s magnetickým podkladem. Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. (Teprve teď když píšu na stránky jsem si uvědomil, že připravenou oddílovou kartičku č. 95 za účast na závěrečné výpravě jsem nerozdával — dostali jste ji?).
     Potom už jsme si popřáli úspěšné zakončení školního roku a pěkné prázdniny. S některými se uvidíme na táboře, se všemi snad v září…

— 17.-18. června proběhla »Závěrečná výprava«, k dlouhodobé hře Rekordmani II.

   — 14. června v čase schůzky už svítilo slunce. Schůzku jsme strávili venku.
     Na začátku jsme si řekli několik slov k průběhu. Začali jsme dokončením disciplín »Střelecké ligy«. Dnes to byla poslední disciplína – špalíky.
     I když byly vyvěšeny zisky v dlouhodobé hře »REKORDMANI«, nikdo se nerozhodl vylepšit svůj výkon. Poslední šance bude tedy na víkendovce.
     Kdo už nestřílel, běhal překážkovou dráhu připravenou za střeleckými pozicemi — lavice, podlézání, přeskakování, hod ZNL, foukačkou na balónky.
     V poslední části jsme si, rozděleni na dva týmy, zahráli fotbal na mini branky. Zprvu čtyři na čtyři, potom dvojice s pravidelným střídáním. I když to vypadalo na jasné vítězství, nakonec rozhodovaly střely na branku.
     Před rozchodem jsme si připomněli »víkendovku« poklidili a vydali se k domovům.

   — 7. června bylo zataženo, spadlo několik kapek a v dálce bouřilo. Schůzku jsme pobývali venku i uvnitř.
     Ještě před schůzkou jsme postavili altán, aby nás nepřekvapilo počasí, a mohli pokračovat ve »Střelecké lize«. Dnešní disciplínou byla střelba z pistole. Někteří si pak doplnili disciplíny, které jim chyběly.
     Ten, kdo nestřílel, se už začal věnovat disciplínám dlouhodobé hry »REKORDMANI« — na dnešek totiž připadl 3. míting. Všichni si mohli vylepšovat, nebo doplňovat, své výkony.
     Hlavními disciplínami byly »Banka« a »Cink-cink«. Na program se u některých dostaly i »čtverky«, »kacl sponky«, »kostky«, »drž a vydž«, »tref mincemi«, »švihadlo« nebo »báseň«, zkrátka míting, jak má být.
     Po disciplínách jsme ještě stříleli z praku na PET láhve. V mezidobí si skupinky házely ringem nebo mini kopačákem a krátce hráli i schovku.
     Schůzku jsme zakončili, rozděleni na dva týmy, zápasem ve hře Ringoball. Tentokrát byly týmy docela vyrovnané, takže výsledek byl velmi těsný.
     Před rozchodem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, vydali šušně za květen a vyhlásil vítěze – gratulujeme Káji. S časopisem jsme rozdali i »návratku« na závěrečnou výpravu.

   — 31. května svítilo naplno slunce, obloha bez mráčků. Celou schůzku jsme strávili venku.
     Nejprve jsme se věnovali další disciplíně »Střelecké ligy«. Dnes byla na programu střelba ve stoje. Kdo nestřílel se už začal věnovat dnešní disciplíně dlouhodobé hry »REKORDMANI«.
     Dnes jsme si zlepšovali výkony ve »čtverkách«, konkrétně ambulantních. Následovala disciplína »jeřáb«.
     Potom jsme si opět přesunuli před střelnici. Tam jsme stříleli vleže na biatlonové terče. Vyzkoušeli jsme nové polštářové odpory, avšak musíme ještě najít zásadní vylepšení, aby byly smysluplně využitelné.
     Následoval další pokus o vylepšení v disciplíně »přeskoč«.
     Zbývající čas jsme, rozděleni na dva týmy, věnovali hře Ringoball. Hráli jsme dvě hry s pozměněnými týmy.
     Před rozchodem jsme si připomněli sobotní »Výroční oheň k 30 letů oddílu SIHASAPA«.

— 27. května, za pěkného slunečného počasí, proběhl »Memoriál Lubomíra Blažka«, naše druhá střelecká soutěž pro veřejnost.

   — 24. května bylo zataženo, ale bez deště. Celou schůzku jsme byli venku.
     Jako první jsme se věnovali disciplínám »Střelecké ligy«. Postupně jsme se střídali na dvou „stavech“, stříleli jsme v kleče z klasické a ve stoje z plynové vzduchové pušky. Kdo nestřílel, obcházel plot nepříjemného souseda a snažil se získat slova z písmen podle částí vzduchovky.
     V dlouhodobé hře »REKORDMANI« jsme tentokrát zlepšovali výkony v »člunkovém běhu«, a v »kosmotestu«.
     Potom jsme si skupinově házeli a chytali ringo kroužky. Zatím jen tak „nezávazně“, uvidíme, jak se bude dařit drvivým vrhačům přes síť.
     Na závěr jsme se pustili do vybíjené vracečky. Někteří menší využívají obouruční hod, a tím dokáží překvapit i zkušené hráče.
     Před rozchodem jsme si připomněli sobotní Memoriál a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 17. května pršelo, celou schůzku jsme strávili v klubovně.
     Nejdříve jsme si připomněli jak se skládá papírová čepice (taková ta co ji má večerníček…). Když ji někdo zvládnul poskládat, vylepšil si ji foukacími fixy.
     Potom jsme se pustili hry zvaná Klobouková. To všichni stojí v kruhu, čepice mají na hlavě a postupně si je posouvají tak, že vezmou tu před sebou a nasadí na vlastní hlavu… No, a kdo udělá chybu vypadává.
     Další přišli na řadu »REKORDMANI«. Dnes jsme zlepšovali »čtverky«, konkrétně zkracovačkové.
     Následně jsem se rozdělili na dva týmy a zahráli si Pírko. První z týmu foukne do „pírka“ to se vznese a potom postupně všichni z týmu foukají tak, aby se udrželo ve vzduchu. Ten tým, jehož pírko zůstane ve vzduchu déle získává bod. Hráli jsem do pěti a výsledek byl velmi těsný 4:5.
     Jako další jsme hráli Kolik prošlo. A pak ještě jedno kolo hry Symplegády (srážející se skály, mezi kterými museli projet Argonauti).
     Protože rozjívenost překročila únosnou mez, skončili jsme krátkým povídáním si o tom, proč je výhodné nebláznit a hrát. Rozdali jsme si »propozice k Memoriálu Lubomíra Blažka« a rozešli se k domovům…

   — 10. května byly na obloze mraky, takže slunce zářilo jen chvílemi, bylo příjemně. Schůzku jsme strávili venku a závěr v klubovně.
     Z »REKORDMANů« jsme dnes pouze zlepšovali »foukačku«. Zbývající čas jsme věnovali Hořcové výzvě a oddílové střelecké lize.
     Začali jsme střelbou v leže, ti kteří nestříleli se věnovali vylepšení svého výkonu ve foukačce. V obou disciplínách nebyly výsledky špatné.
     Potom jsme se přesunuli k ohništi a opekli si placky k úkolu č. 53 – Placka na kameni. Někomu se sice placka trochu připekla, ale po vylepšení pomocí marmelády byly všechny výborné.
     Pak jsme si zahráli Budík. Jeden uprostřed kruhu točí lanem, a všichni stojící kolem se snaží lano přeskakovat. Ještě venku jsme si připravili si ‚házecí‘ šátky, rozdělili na dvojice, a ty se snažily (během minuty) házet a chytat tak, aby se dostali co nejdál od sebe.
     Před závěrem jsme se přesunuli do klubovny a někteří si splnili úkol č. 41 – Stínové divadlo. Smích zněl, avšak na žádné velké umělecké kreace jsme nedosáhli.
     Před koncem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a krátce ještě venku hráli na schovávanou…

   — 3. května byla obloha zatažená, v čase schůzky už nepršelo a bylo teplo. Schůzku jsme strávili venku.
     Byla to desátá schůzka s hrou »REKORDMANI«, takže dnes proběhl druhý míting, kdy jsme se vraceli k úkolům, a mohli jsme si vylepšit své zisky.
     Začali jsme tím, že jsme se pokusili splnit 74. úkol hořcové výzvy – GPS hořec. Měli jsme připraveny značky, a snažil jsme se procházet zahradou tak, aby, jako naše stopa vznikl obrázek hořce.
     Pak jsme se postupně pokoušeli zlepšit své výkony v disciplínách. »Cink-cink«, »Pískání morse«, a »Tref mincemi«
     Potom si každý vzal do ruky šátek, označil své místo v kruhu „kloboučkem“, a zahráli jsme si Šátkovanou. Vyhazovali jsme šátky co nejvíce do vzduchu a běhali doprava, nebo doleva a snažili se chytit sousedův šátek.
     Následně jsme si zahráli dvě kola štafetového skládání řady čísel. Běhali jsme k tácu s balónky a zvedali jsme ty, kde jsme čekali, že najdeme další číslo v řadě.
     Na závěr jsme vyhlásili vítězku dubnového bodování, gratulujeme Káji. Řekli jsme si, že víkendová Kuličkiáda byla zrušena, rozdali jsme si šušně za duben, a ještě si na chvíli zahráli na schovávanou, no a potom jsme vyrazili k domovům.

   — 26. dubna bylo docela teplo, chvíli pod mrakem, chvíli slunečno. Schůzku jsme strávili v podstatě celou venku.
     Už před začátkem schůzky zapálil Milach oheň a naložil přiměřeně dřeva. Hned po začátku jsme tedy měli dostatek žhavého popela pro pečení brambor. Každý si vybral bramboru a umísti do popela – a nechali jsme pracovat tuto tradiční „pícku“.
     Pak jsme hráli, na několik kol a několik rozdělení, hru Mayské studny. Po krátké přestavbě jsme si na deskách mezi břehy zahráli i Řeku kouzelníků.
     Čas se naplnil a my se vydali k ohništi. Z popela jsme vyhrabali brambory, teď už upečené, a pustili se do nich, Vylepšovali jsme si je solí, máslem a listy medvědího česneku.
     V dalším čase jsme plnili úkol pro Rekordmany. Byly to »čtverky«, tentokrát dračí. Souběžně si někteří splnili i úkol pro »Hořcovou výzvu« — „ŽIVÝ OBRAZ“.
     Na závěr jsme si řekli několik slov k akcím minutého víkendu. Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, připomněli si, co nás čeká následující víkend a ještě si na chvíli zahráli na schovávanou.

Nepouštěl jsem se do žádných větších akcí, jen jsem to „pocvakal“ jak to běželo… A odeslal jsem organizátorům »TOTO«
… kdo se na videu poznal, může si nahlásit splnění úkolu.

   — 19. dubna se ochladilo, a v čase schůzky začalo pršet. Schůzku jsme strávili zpočátku v klubovně, potom jsme šli na procházku a končili jsme opět v klubovně.
     Začali jsme hrou Čarodějové. Balancovali jsme na koštěti a shazovali šátky.
     Potom jsme plnili úkol pro »Hořcovou výzvu«. Byl to „ŽIVÝ OBRAZ“ – podle předepsaného vzoru jsme se oblékli, postavili a vyfotili.
     Následně jsme plnili úkol pro Rekordmany. Úkol má název »kancelářské sponky«. Po chvíli zkoušení jsme dosáhli docela významného zlepšení.
     Pak jsme se oblékli a vyrazili na významné oddílové místo umístit „HOPŮV ŠÍP“. Lehce mrholilo, ale cestu jsme bez potíží zvládli a se šípem se vyfotili.
     Po návratu do klubovny jsme plnili druhý úkol pro Rekordmany. Byly to »čtverky«. Vázali jsme lodní »4«. výsledky nebyly špatné
     Před koncem jsme si upřesnili úkoly Hořcové výzvy a připomněli si víkendovou »Trefu« a »Diskgolf«.

   — 12. dubna bylo teplo a svítilo slunce. Schůzku jsme strávili venku.
     Nejprve jsme si řekli několik slov ke úkolům »Hořcové výzvy«, chtěli jsme totiž získat úkol „Videoreportáž“. Bohužel příliš mnoho členů nepřišlo, takže jsme nedosáhli na předepsaný počet vystupujících.
     Alespoň jsme si splnili úkol „Panák nebo Guma“. Nakreslili jsme potřebnou kresbu a skákal podle známých pravidel.
     Jako další přišel na řadu úkol s šifrou. Na kostkách rozmístěných za střelnicí a kolem ohniště byla nakreslená písmena pomocí zlomků. Cílem bylo najít všech třináct a po správném seřazení jsme získali slovo „videoreportáž“.
     Potom se dostaly na řadu úkoly pro Rekordmany. Jako první jsme plnili »kosmotest«. Druhá disciplína byla »jeřáb« – to jsme ze správného postoje vytahovali pusou špejle.
     V poslední části jsme využili pěkného počasí a nejprve trénovali přihrávky a potom rozděleni na dva týmy sehráli zápas – šlo o hru Lacrosse.
     Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a »pozvánku na dubnové akce«.

   — 5. dubna svítilo slunce, avšak bylo docela chladno. Schůzku jsme strávili zpočátku v klubovně a potom venku.
     Jelikož se blíží Velikonoce, věnovali jsme část schůzky výrobě kuřátka, byla to tedy, po delším čase schůzka »výrobní«. Byly dvě varianty, pro šikovnější a trpělivé (kuřátko s peřím z krepového papír) a pro unikající nešiky (kuřátko vybarvované voskovkami). Brzy se podaří vytvořit galerii s výtvory.
     Ještě v klubovně jsme se věnovali dvěma úkolům pro »Rekordmany«. Prvním bylo »Pískání morse«, poněkud mě zklamalo, že ti, kteří neumí morseovku zpaměti nedokázali ani zapsat čárky a tečky, aby následně písmena doplnili. A tak jedině Kája a Kája ml. získaly hodnocení :–(.
     Druhou disciplínou bylo »Tóčo«. To naopak zvládli téměř všichni, někteří přišli a jiným roztočením mince než cvrnknutí, a byli úspěšnější.
     Potom jsme si řekli o TOMácké akci »Hořcová výzva«. V té se každý přihlášený může pokoušet o 100 úkolů od jednoho bodu po bodů pět. Ti kdo nejsou přihlářeni tak mohou učinit na »stránce registrace«. Podmínkou je, že musíte mít e-mail a znát odpověď na kontrolní otázky.(nevíte-li, zeptejte se)
     My jsme dnes zkoušeli podbíhání pod lanem, potřebný počet podběhnutí zvládli Kája a Vašek. Na závěr jsme si pověděli o dubnových akcích »Trefa«, »Diskgolf« a kvalifikačním turnaji v »Osadnících k Katanu«. Rozdali si šušně za březen a vyhlásili vítěze, gratulujemeKáji. Po schůzce se ještě Kája a Kája ml. pokusili získat oddílovou cenu, ale nebyly úspěšné…

   — 29. března bylo slunečno, ale teploty jen kolem 8 °C. Schůzku jsme strávili zpočátku venku, potom v klubovně a zakončili opět venku.
     Dnes byla pátá schůzka od týdne, kdy jsme začali s »Rekordmany«. A tak nás čekal 1. míting, kdy se mohli všichni pokusit vylepšit své výkony v dosud plněných disciplínách.
     Abychom se zahřáli, zahráli jsme si na úvod osm kol hry »Vrať se včas«. Potom jsme začali postupně s pokusy o vylepšení výkonů.
     Venku jsme tak vystřídali postupně pět disciplín. V mezičase si někteří hráli s balónem a opět udělali ostudu, když hodili balón na zahradu k sousedům, a opět trefili auto :–(.
     Potom jsme se přesunuli do klubovny a plnili dalších pět úkolů. Nejlepšího zlepšení dosáhli všichni ve »Foukačce«.
     Před závěrem jsme se ještě vrátili ven a zahráli si na chvíli schovávanou. Nakonec jsme vyhodnotili nejlepšího při dnešním mítingu – gratulujeme Samovi, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, a připomněli si víkendový sraz.

   — 22. března slunečno a teplo. Schůzku jsme strávili venku.
     Začali jsme úkoly pro »Rekordmany« — nejprve si někteří zaběhli »Člunkový běh«, potom, už nově, jsme plnili »Švihadlo«, jako další úkol »Drž a vydrž«, a náročný početní úkol »Kostky«:—).
     Následoval úkol s šiframi. Po zahradě bylo „na stromech a dřevěných místech“ připevněno šest krátkých textů psaných V-P-K (Velký Polský Klíč - název známé tabulkové šifry). Kdo našel, a správně seřadil slova (upřímně dalo se to udělat několika způsoby, aby vyšel rozumný výsledek) získal text »letos začalo astronomické jako 20. března«.
     V dalším čase jsme se rozdělili na dvě poloviny a řetězově jsme stříleli z pistole na špalíky. Tým, který vedla Kája ml. zvítězil jasným výsledkem 5 ku 1.
     Potom ještě někteří plnili úkol z »Rekordmanů« »Cink-cink«. Ještě venku jsme si ještě do závěru hráli „vracečku“. Mladší získávají jistotu a tak není průběh jednoznačný převahou starších.
     Před koncem jsme rozdali »návratku pro »Jarní sraz«.

   — 15. března bylo na obloze několik mraků, ale slunce svítilo a hřálo. Schůzku jsme zahájili venku a zakončili v klubovně.
     Na začátku nám Kája přednesla básničku, aby splnila úkol č. 22. Zahájili jsme venku úkolem, který byl inspirován šiframi. Po zahradě byly na stromech a dřevěných místech připevněny očíslované lístečky s písmeny morseovky. Kdo našel, a správně seřadil, získal jméno „Samuel Finley Breese Morse“. Ano plné jméno pána, který vymyslel telegrafický kód, kterým je známá »morseova abeceda«.
     Následně jsme plnili další úkol pro »Rekordmany« — »Přeskoč«, laťka se postupně zvyšovala, nejlepší překonali výšku 115cm :—).
     Potom jsme plnili úkol »Kbelík« – hody na vzdálenost smeták a polínko. Ještě venku ještě si na chvíli zahráli „schovku“.
     Přesunuli jsme se do klubovny. Tady byly připravené disciplíny — »Myšokuličky« a »Komínek«. Myšokuličky jsme posílali na nadzemní důlek, Komínek stavěli (z dnes už historických) kelímků od jogurtů.
     Před závěrem jsme rozdali „šušně“ za únor těm, kteří na minulé schůzce nebyli, rozdali kartičky morseovky novým členům, připomněli sobotní turnaj a rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 8. března byly v Ostravě jarní prázdniny, a my uspořádali mimořádnou herní schůzku.
     Sešlo se nás nakonec devět.
     Zahráli jsme si dvě hry »Ostrova«, v počtu čtyři a pět.
     Starší druhé kolo přerušili a začali hrát »Goblet«.
     My ostatní jsme »Ostrov« dohráli, a závěrečných patnáct minut jsme hráli »Hravé kroužky«.

   — 1. března byla obloha jako vymetená, teplota ±12 °C. Schůzku jsme začali venku, zakončili v klubovně.
     Venku jsme plnili první dnešní úkol pro »Rekordmany« — »Člunkový běh«, devět zastavení a mezi nimi cik-cak běhání :—). (doplnili jsme „prezentační“ obrázek pro Káju, který zatím chyběl).
     Následně se pokusili někteří vylepšit výkol v disciplíně »3-skok sounož«. Potom jsme si venku ještě na několik kol hráli »Vracečku«na malém hřišti. (Seba a Matěj se v průběhu výrazně zlepšili).
     Pak jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme hráli další tři disciplíny pro „Rekordmany“ — »Foukačku«, »Tref mincemi« a potom úkol »Báseň«. Překvapilo mě, jakých básnických výkonů jsou všichni schopni (nezbývá mi nic jiného, než se naučit nějaký delší kousek).
     Před závěrem jsme se ještě přesunuli na zahradu a zahráli si »Na schovávanou«.
     Na konec jsme byli opět v klubovně. Sam a Kája bojovali v KOSMOTESTu o vítězství v únorovém bodování — gratulujeme Káji, získala tak i druhou letošní měsíční cenu. Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, šušně za únorové bodování, a pozvánku na »březnové akce«.

   — 22. února se na obloze honily mraky a teploty se pohybovaly kolem 12 °C. První část schůzky jsme strávili venku, druhou v klubovně.
     Na počátku jsme si pověděli podstatu nové dlouhodobé hry »Rekordmani« - protože jsme hru stejného zaměření hráli už v roce 2016, má ta letošní přípodotek „II 2023“.
     Nejprve jsme si venku zahráli »Vrať se včas« , jejíž součástí bylo i focení v pohybu (to abychom získali „prezentační“ obrázek pro každého z hráčů) .
     Pak už přišly dvě disciplíny pro „Rekordmany“ — »Cink-cink« a »3-skok sounož« . Potom jsme si venku ještě zahráli »Na deskách za zvířátky« a »Na schovávanou« . Po krátké výměně názorů jsme skončili u té klasické s pikolou.
     Následoval přesun do klubovny. Tady jsme hráli další dvě disciplíny pro „Rekordmany“ — »Banka« a »Jazykolam« . Před koncem jsme si ještě, tři kola, zahráli »hru s mincí« .
     To už se čas naplnil, a všichni se vydali k domovům, jen Milach s Matějem ještě uklidili některé věci, které zůstaly na zahradě.

   — 15. února bylo slunečno a teploty kolem 9 °C. Začátek schůzky jsme strávili venku na druhou polovinu se přesunuli do klubovny.
     Na dnešní den připadlo vyhodnocení naší dlouhodobé hry »Přátelé z pravěku« - připomněli jsme si některé události, které nás poslední půlrok provázely.
     Jako první jsme vzali do rukou oštěpy, tak jako ve chvíli, kdy pratáta Pim bránil jeskyni před šavlozubým tygrem. U některých byly hody nečekaně dobře zvládnuté a náš dřevěný oštěp letěl daleko. Jako druhé jsme vzpomínali na dlakodlaska Metoděje, který nám ze svých klů dělal branku. Stříleli jsme ve a většinou trefovali. Třetí připomínkou venku byl útok prabarbarů, kdy jsme se bránili pomocí praků. Tady byla úspěšná pouze dvojice Kája, Kája ml.
     V dalším čase jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme si připomněli útok kmene Vaj-Vaj, kteří přilétli na pterodaktylech a my se bránili střelbou z foukaček. Pomocí šipek jsme trefovali nafouknuté balónky. Šipek letělo vzduchem spousta, avšak jen trojice Kája, Kája ml. a Matěj dokázali sprovodit balónky ze vzduchu.
     Následně jsme si pověděli několik slov o víkendovce a místě kde proběhla, což byl známý kopec Landek. No a potom nastalo vyhlašování. Ti, kteří získali během hry dostatečný počet bodů si z připravených cen vybírali jako první. Všichni získali pamětní list a drobnou cenu. Poslední část schůzky jsme si zahráli lodního démona, ve kterého se postupně proměnili všichni.
     Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a účastníci dostali pamětní kartičku k víkendové výpravě.

— 11. února proběhla »Závěrečná« k dlouhodobé hře »Přátelé z pravěku«.

   — 8. února bylo polojasno, teploty kolem 7 °C. Začátek schůzky jsme strávili venku, zbytek v klubovně.
     Nejdříve jsme si přečetli další »Příběh z pravěku«. Mamut Bajaja a mastodont Béda se rozhodli, že poměří své síly v přetahování lanem. My jsme se vydali ven, na lehce zasněženou zahradu, a postupně mezi sebou zápolili v přetahování.
     Ještě stále venku jsme si prohlédli bludiště, které prošlapal Maty a zahráli si na několik kol eskymáckou honičku. Postupně se měnily dvojice těch, kteří se co nejrychleji snažili pochytat ostatní.
     V dalším čase se ještě Káji venku popasovali v přetahování a ostatní už začali prohledávat klubovnu a sbírali obrázky, které se vázaly k pomocným slovům pro morseovku. Poté co jsme našli slova ke všem obrázkům jsme se pustili do luštění osmi krátkých zpráv. Připomněli jsme si morseovku, velký polský klíč (to jsou ty obdélníčky s tečkou :—) ) , zlomky a několik písmenných šifer. Ti nejlepší zvládli všech osm zpráv. Potom jsme si přečetli všechny zprávy po sobě a zjistili, že se ve všech psalo o našich zážitcích v »Příbězích z pravěku«.
     Po luštění jsme ještě házeli »podkovami« na čtverec a počítali si body, podle toho jak jsme byli úspěšní.
     Nakonec jsme si řekli »podrobnosti k sobotní výpravě« , sbalili si věci a rozešli se k domovům.

   — 1. února bylo zataženo, teplota kolem 5 °C. Celou schůzku jsme strávili v klubovně.
     Předali jsme oddílovou krabičku Samovi, a zaposlouchali se do dalšího Příběhu z pravěku. Mamut Sudivoj měl potíže s poznáním ptáčků, kteří poletovali kolem něho. I když byl u učitele, přesto se znovu spletl. Poznávali jsme (a počítali) siluety různých druhů, které nám poletovali nad hlavami.
     V další části schůzky jsme se rozdělili na dvě poloviny. Ty potom soupeřili ve dvou hrách na řadě židlí — byly to »Elektřina«, kde rozvod přenáší signál a »Harvard - Oxford«, kdy lodě známých univerzit soutěžili v závodě lodí. :–)
     Potom sehráli dvojici her na čtvercích z linolea. První byl »Souboj v bažině«, druhá »Průchod minovým polem«.
     Na závěr jsme vyhlásili vítěze lednového bodování – gratulujeme Káji , získala první novou měsíční oddílovou cenu. Rozdali jsme si šušně za leden a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 25. ledna byl třetí den oblevy, sníh už téměř zmizel. Teploty byly mezi 2 až 4 °C. Začali jsme na zahradě a skončili v klubovně.
     Pro nováčky byly připravené krabičky, dnes se však objevil jen Honza – další se omluvili. Přesunuli jsme se na zahradu, abychom si užili zbytků sněhu.
     Na desce mezi lavičkami byly plechovky, a my je trefovali sněhovými koulemi. Moc nám to nešlo, nakonec však všech sedm leželo na zemi. Uklidili jsme a přesunuli se do vyhřáté klubovny.
     Tady na nás čekal další příběh Přátel z pravěku. Provazochodec Kuš-Muš chystal přechod přes údolí Blej. Ukázalo se, že si přechod ulehčil, Punťa se postavil pod provaz a úkol byl velmi snadný. My přecházeli mezi stoly. I když někteří neskrývali obavy, úkol nakonec zvládli i se zavázanýma očima. :–)
     Potom jsme se na čas věnovali morseovce. Připomněli jsme si způsoby luštění a pak luštili nebo psali slova a poznávali pískaná písmena. Následovala krátká vsuvka s poznáváním stromů podle kůry.
     Pokračovali jsme střelbou na roličky papíru. Nejprve historickou hračkou Disc-o-shooter a potom foukačkou. Výsledky byly vcelku dobré, i když nikdo nevynikl jako střelecký expert.
     Jako poslední jsme si zahráli slepého hlídače. Honza se ukázal jako nejšikovnější lupič. Na závěr jsme si připomněli »nedělní dvojprogram« , uklidili a vydali se k domovům.

— 21. ledna proběhl 38. ročník soutěže »Uzlařská regata« .

   — 18. ledna ráno spadlo několik vloček, potom se rozpršelo, v čase schůzky už nepršelo. Teploty 6 až
     7 °C. Byli jsme v klubovně.
     Na začátku se objevily dvě nové tváře – Vašek a Honza – uvidíme jestli s námi vydrží. :–)
     Přátelé z pravěku nás přivedli do chvíle, kdy se Punťa, na radu doktora, rozhodl, že bude sportovat. Ale, když se stádo brontosaurů pustí do přespolního běhu, padají i v jeskyních kameny ze stropů… Zdolávali jsme překážkovou dráhu na tři kolečka (přece jen ta klubovna není moc velká :—D )
     V dalším čase jsme se věnovali tréninku na Regatu. Nováčci zkoušeli uzly, ti, kteří míří na soutěž, si zkusili uvázat »šestku«.
     Následovala »čokoláda« – kdo ví, ten ví. A před závěrem nás navštívil »lodní démon«. V roli démona začal Milach, potom se vystřídali všichni.
     Na závěr jsme si rozdali. »nové číslo« oddílového časopisu, a domluvili si sraz na sobotní Regatu…

   — 11. ledna se na obloze honily mraky, ale i slunce vysvitlo, teploty kolem 10 °C. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Příběh Přátel z pravěku tentokrát povídal o trablech ještěra Bonifáce. Velká vlna ho vypláchla z jezera. Pokusy o jeho záchranu vyřešil Punťa, který ho vzal na záda a odnesl do jezera, v jiné vodě by zemřel hlady. Rozděleni a týmy jsme nosili (menší větší) po trase a nejmenší běhali po čtyřech. :–)
     Potom jsme pokračovali v trénování na Regatu. Brání se to, ale všichni se viditelně zlepšují.
     V dalším čase jsme oprášili »Už to cítím« – postřehovou hru požadující rychlé zhodnocení splnění podmínek podobnosti mezi kartami.
     Jako poslední jsme si ještě zahráli »Jedna, dvě, zombie jde…«. Postupně se v roli zombíka vystřídali všichni. Živí byli pěkně rozverní a tak to nemrtvému dost komplikovali.
     Na závěr jsme si připomněli, že 21. ledna bude Regata, uklidili a vydali se k domovům.

   — 4. ledna byla první schůzka v novém roce. Pokračovaly netradičně vysoké teploty přelomu roku, bylo kolem devíti stupňů.
     Nejprve jsme se přivítali nový přírůstek do oddílu – Sama. Ostatní, tradičně, přicházeli podle dalších zaměstnání.
     Začali jsme dalším příběhem Přátel z pravěku. U našeho kmene se objevili geodeti a přesvědčili stařešinu, jak důležité je proměřit krajinu. Stavěli jsme věže z kostek, a následně zkoušeli, jestli vydrží otřesy. Stavitelé byli šikovní a tak věže většinou spadly, až ve chvíli, kdy byly otřesy „dvoufázové“. :–)
     Protože v lednu bývá tradičně uzlařská Regata (a doufáme, že letos už konečně bude) , vyzkoušeli jsme si, jak zvládáme Regatovou šestku. Ve zbytku času jsme se vrátili k tradičnímu odehrání hry s jednou z deskovek – byl to Ostrov.
     Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, vyhlásili vítěze bodování v prosinci – gratulujeme Sebovi a předali ocenění za bodování v minulém pololetí. Minulé pololetí skočilo takto: