Domů
Co se stane
 
Co se stalo
  Bodování
  Dlouhodobá hra
 
Fotogalerie
 
Pravidelné akce
malá SIHASAPA – co se stalo
 
znak avzo
   — 15. května pokračovalo chladné a deštivé počasí, které začalo už v neděli. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Veverka četla z příběhu o tom, že Bilbo se bitvy účastnil v podstatě jako pozorovatel, s nasazeným prstenem byl neviditelný, ale určitě nikoli nezranitelný. Takto probíhala obrana před vrrky. Nenápadně jsme se přibližovali k bojujícím a získávali pomůcky, které použijeme při další cestě.
   Po rozloupnutí „puků“ jsme objevili slovo BUZOLA. Připomněli jsme si základní pravidla, která jsou pro použití této pomůcky zásadní. A předvedli, že bychom ji dovedli použít.
   V další části jsme se seznámili s pradávnou hrou zvanou čára. Hrávala se od nepaměti, a pravidla se upravovala podle dobových zvyklostí. (ano i na »céčka« jsme si vzpomněli). My hráli s korunami, kdy se dá hrát několika způsoby.
   Potom jsme si změřili výšku a pustili s do další hry, která by se dala nazvat závod na čtvercích. Čtverce z linolea byly jediným místem kterých se mohly naše nohy dotýkat při přesunu ze startu do cíle. Ano, měřil se čas. Nakonec se ukázalo, že výška při tomto způsobu přesunu nehraje až tak podstatnou roli.
   Na závěr jsme si rozdali pozvánku na »Memoriál«, šušně za dubnové bodování a také »nové číslo« oddílového časopisu. Nakonec jsme předali i ocenění za oddílovou výpravu, a předali cenu za vítězství v dubnovém bodování – gratulujeme Veverce.
 
 
bitva
 
bitva bitva
obrana před vrrky
 
buzola
 
čára čára
čára
 
úprk na čtvercích píšťalky
úprk na čtvercích
 

   — 8. května jsme se, v komorním počtu sešli v klubovně a zahráli si několik her Osadníků z Katanu.

   — 4. května proběhla oddílová výprava »Malé lesní keškování«. Mnozí se možná nechali zastrašit včerej­ším deštěm a tak si s námi neužili pěkný slunečný den na horách. Nakonec jsme našli sedm schránek.
   Ze Starých Hamrů jsme se vydali na Gruň. Prošli se po hřebeni až za Kozlenu. Vrálili se a pokračovali kolem Poledňavy až k rozcestí u Řečice. Tam se podívali na »Střapatou jedli« a pak kolem Šance do Ostravice – »Malé lesní keškování«.

   — 24. dubna bylo opět slunečno a teplo. Téměř celou schůzku jsme strávili venku.
   Na začátku četla Veverka z příběhu. Se sktřety se objevila i tělesná stráž Bolgova, a tak nezbylo, než se popasovat i s nim. Čekala nás tedy obrana před skřety. Bránili jsme se se štíty a bojovým prostředkem byly tentokrát hadrové koule. (ty mají pěkné grády, ale nezpůsobují zranění vyžadující ošetření ;-)).
   Ještě zmínka mezi řádky. V čase zahájení schůzky jsme bylo dva na dva. Oko, Milach versus Tete, Veverka. V průběhu bitvy se objevili Olča s Matoušem a pak Kája a nakonec Maťo a Ondřej.
   Hráli jsme na několik kol, kdy se měnily role jednotlivých bojovníků. Nejoblíbenější byla ta, který symbolizovala ZLO. Nesmrtelná postava, která pouze škodila, ale nemohlo ji být ublíženo…
   Souboje venku jsme zakončili trefováním kbelíků koulemi. Bitva totiž byla docela náročná.
   Přesunuli jsme se do klubovny. Tady už byly připravené vrbové proutky. „Výroba píšťalek je tak snadná,“ jen získat trochu cviku. No, ale zpátky na zem stáhnout nepoškozenou kůru se podařilo sice většině, ale – nemačkat ji tak, aby nepraskla, to už byl celkem oříšek, a tak jediná píšťalka, která pískala, byla od Veverky (a přitom právě ona vysoké tóny tak nerada…)
   Závěr se blížil mílovými kroky a tak jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. Trochu jsme pouklízeli a vydali se k domovům.
 
 
vrrci vrrci vrrci
 
vrrci vrrci
 
velikonoce
 
vrrci
obrana před skřety
 
píšťalky píšťalky
píšťalky
 
zranění
… nojo, někdo je šikovný
 

   — 17. dubna bylo slunečno, a taky docela teplo. Schůzku jsme strávili venku i v klubovně.
   Na začátku z příběhu četl Ondra o objevení Gandalfa, ten varoval znesvářené národy, že se blíží nájezd skřetů. Jako boj se skřety jsme sehráli čtyři kola hry „jugger“.
   Zpočátku nebylo nadšení moc velké, ale na konci byli všichni docela spokojení. Olča byla bubeníkem, který je pro hru dost důležitý, ale moc ji to nešlo.
   Přesunuli jsme se do klubovny a pustili se do tvorby velikonoční ozdoby – zajíčka z vyfouknutého vajíčka.
   Na to, kolik jsme měli času, bylo s podivem, jak urputně se brání všichni, aby převedli dovednost typu – ustřihni, stoč, přilep… – inu nové doba.
   Nakonec měli všichni před závěrem zajíčka hotového. Jak se jim to povedlo, můžete posoudit na přehledu na závěrečných obrázcích.
 
 
jugger jugger
 
jugger
jugger
 
velikonoce
výroba velikonočních zajíčků
 
vzor tvoříme
vzor                                                                      už jen čumáček
 
tvoříme tvoříme
tvoříme                                                        … a vedly se řeči
 
co jsme vytvořili
 
co jsme vytvořili
co jsme vytvořili
 

   — 10. dubna bylo pod mrakem, ale docela teplo. Schůzku jsme téměř celou strávili venku.
   Na začátku četla Kája z příběhu, psalo se o vyjednávání s trpaslíky – jeskyně je obležena, ale trpaslíci jsou neoblomní. Přesunuli jsme se ven a tam jsme stříleli z luků přes celou zahradu do kruhu z lana. Kdo zvládl techniku výstřelu, ten dostřelil. Ale byly to jen jednotlivé šípy, které v kruhu skutečně skončily.
   Potom jsme si trochu zaběhali. Studny, to jsou místa, kam se hází poklady. Rozděleni na dvojice jsme běhali mezi studnami a snažili se, aby bylo našich pokladů ve všech studnách stejně. V kruhu z lana byl kbelík a poklady musely skončit v něm :-).
   Nakonec jsme si venku zahráli čarodějnice. Každý se v hlavní úloze střídal a ostatní se postupně slepé, ale nikoli hluché, čarodějnici snažili servat kousek sukýnky.
   Na závěr v klubovně jsme si pověděli pár slov ke Gingu a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu. A pomalu se balili, abychom šli domů…
 
 
příběh"
příběh
 
luk do dálky
 
lukem do dálky lukem do dálky
lukem do dálky
 
trefily
ty které trefily
 
studny studny studny
studny
 
čarodějnice
 
čarodějnice čarodějnice
čarodějnice
 

   — 5. - 6. dubna proběhl letošní ročník
Po stopách tajemství Uctívačů ginga.
Z našeho oddílu bylo 11 hráčů a 7 organizátorů.

   — 3. dubna bylo slunečno a teplo, poprvé jsme netopili. Opět jsme téměř celou schůzku strávili venku.
   Ještě v klubovně jsme si přečetli o ukradení Arcikamu. Během celé schůzky byl na viditelném místě umístěn Jangin. Úkolem všech bylo ho nenápadně „stopit“. Těm nejlepším se to opravdu povedlo.
   Venku jsme následně začali, rozděleni na dva týmy, bojem vlků s ovcemi. Jen občas se však povedl skvělý výpad. Obvykle se ovečky bez potíží rozprchly.
   Stále ještě venku jsme si pak zahráli na včeličky létající po celé louce a sbírající pyl. Někteří byly na konci „sezóny“ úplně odpadlí.
   Ke konci jsme se přesunuli do klubovny. Vyluštili čtvrtou sérii zpráv před Gingem. Rozdali si lístek s informacemi k víkendu, vyhlásili vítězku březnového bodování – gratulujeme Veverce, a rozdali šušně za březen.
 
 
Vlci versus ovce
 
Vlci versus ovce
 
Vlci versus ovce Vlci versus ovce
Vlci versus ovce
 
Včeličky Včeličky
Včeličky
 
Luštění Luštění
poslední seznámení s šiframi                                      někdo na Gingo nepůjde      
 

   — 27. března bylo slunečno. Po zapadnutí slunce, ale chladno. Větší část schůzky jsme strávili venku.
   Začali jsme v klubovně další částí příběhu našich hrdinů. Drak Šmak se rozhodl, že se pomstí těm, kteří trpaslíkům s Bilbem pomohli, a zaútočil na Jezerní město. Takže jsme svedli obranu města a boj s drakem. Každá bitva, zvláště se silným nepřítelem, to je takový »chaos«, důležité je však nevzdávat se. Potom jsme stříleli z luku a snažili se trefit terč co nejlépe.
   Po uklizení rozsáhlých staveb, které vznikly před schůzkou jsme, už v klubovně hráli „citrón“. Ten kdo byl za dveřmi hádá, kdo má v puse citrón a snaží se ho sníst, aniž by to bylo poznat.
   Pak jsme ještě luštiti třetí sadu šifer před Gingem, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu
a rozběhli se k domovům, protože jsme poněkud přetáhli, za což se omlouváme rodičům… :-S
 
 
boj o jezerní město
 
boj o jezerní město boj o jezerní město
boj o jezerní město
 
lov draka lov draka
lov draka
 
citrón citrón
citrón
 

   — 20. března bylo slunečno. Už několik dnů je cítit ve vzduchu jaro, i když ranní teploty jsou docela nízké. Schůzku jsme strávili z větší části venku.
   Protože Milach má děravou hlavu, poznali jsme starší čtečku:-) Veverka četla o tom, jak přišel Bilbo k drakovi a odnesl jeden kousek z pokladu. Dostali jsme se k části rozhovor s drakem Šmakem, i když ten nás čekal o něco později. Bilbo jako správný najatý „zloděj“ musel mít cit v rukou a tak jsme si ho vyzkoušeli. Rozděleni do dvojic jsme si házeli vejci – uvařenými natvrdo (to pro jistotu). Nejlepší se ukázaly Veverka s Kájou, přesto jsme po nějakém čase neměli čím házet, protože náraz na tvrdou podložku znamenal i tak pro vejce konec.
   Potom jsme změnili objekt házení, stal se jim tenisák, a ukázalo se, že nakonec dokázali chytat i správně hodit všichni. Ještě stále venku jsme se pustili do zastavovací honičky. Postupně honili všichni a ten kdo byl chycen musel zastavit na místě (tak trochu pak překážel). Důležitý byl čas, než byli všichni lapeni.
   Potom jsme se už přesunuli do klubovny. Tady jsme podruhé četli z příběhu. Tentokrát už došlo na rozhovor s drakem. Milach s hlavou draka pak chtěl odpovědi na otázky. Většinou se týkaly cesty a nesměly obsahovat nechtěné písmeno.
   Protože se Gingo blíží, přečetli jsme si první dvě zprávy pro účastníky. První v morseovce, druhá v polském klíči. Někteří se pokusily o zisk oddílové ceny, ale zatím neúspěšně.
   To už však byl čas naplněn a tak nezbylo než uklidit a vydat se k domovům.
 
 
vejce
 
vejce vejce
 
vejce
hod vejcem na tvrdo
 
syrové vejce syrové vejce syrové vejce
hod vejcem syrovým
 
do kruhu vejce
s tenisákem
 
honička honička
zastavovací honička
 
rozhovor
rozhovor a drakem
 
na gingo na gingo
zpráva ke Gingu
 

   — 13. března bylo slunečno, teploty kolem 15 °C, ale docela foukalo, takže v krátkém rukávu chodili jen otužilci…
   Začali jsme v klubovně čtením dalšího úryvku z příběhu, tentokrát četla Kája ml. Bilbo a trpaslíci už stáli před osamělou horou, a čekalo nás hledání vchodu do hory. Nejprve jsme ještě dokončili úkol s odhalením neviditelného zápisu - pomocí svíčky jsme odhalili nápis psaný měsíčními runami.
   Přesunuli jsme se ven, a zatímco všichni společně spěchali k cíli – tím byla „dobrá šlacha“ – kdy chodili jen na čtvercích z linolea a pak i na deskách. Jednotlivci odcházeli spustit se pomocí provazového žebříku ke vchodu a vstoupit do podzemí…
   Ještě venku jsme se zahřáli postupnou honičkou. To nejprve všichni honí jednoho člověka a ten kdo ho chytí, se k němu přidá, a tak honí zbytek dva a pak tři a tak dále… :-).
   Po uklizení všech pomůcek jsme a vrátili se do klubovny. Tady jsme si nejprve změřili výšku, pověsili si kameny z podzemí na nástěnku a potom hráli „plácanou“ (nevíte o co jde? Zkuste se zeptat těch kdo na schůzce byl ;-)).
   Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, pozvánku na sobotní turnaj a rozběhli se na autobus.
 
 
dlouhá cesta
 
dlouhá cesta dlouhá cesta dlouhá cesta
 
dlouhá cesta
 
dlouhá cesta
dlouhá cesta
 
honička
honička
 
plácaná
plácaná
 

   — 6. března svítilo slunce, ale i přesto bylo docela chladno, foukal totiž celkem čerstvý vítr. Oko byl pracovně ve Vrběticích a tak přišel pomoci Mates…
   V klubovně jsme si přečetli další kousek z knihy. Naše hrdiny, i nás, čekala cesta k Osamělé hoře. Nejprve jsme si v klubovně vyzkoušeli, jak zapalovat sérii svíček jednou sirkou. Počáteční obavy vystřídalo nadšení nad nově získanou dovedností (pozor na sirky, dobře je hlídejte).
   Potom jsme se přesunuli na zahradu a tady nás čekal úkol – osvítit »bránu« pomocí svíček, pak se objevil »zámek«, a my ho trefovali kamínky z praku, abychom ho otevřeli…
   Následně jsme si zahráli „hřebíkovou“ – v časovém limitu zabodnout hřebík co nejdále, a pak se, před uplynutím limitu, stihnout vrátit. Jako poslední venku jsme pátrali o názvu města u Dlouhého jezera. Pomocí azimutů a vzdáleností… Příjemným překvapením bylo, že úkol zvládli všichni.
   Uklidili jsme a vrátili se do klubovny, tady jsme si vyzkoušeli další z šifer – písmenkový posun, vyhlásili vítěze únorového bodování – gratulujeme Káji, a seznámili se s tématem letošního Ginga.
   Před závěrem jsme si rozdali »návratku ke Gingu«, sbalili se, a ještě si zahráli dvě kola „Jedna, dvě zombie jde“, a pak se všichni rozběhli na autobus.
 
tentokrát je fotek poněkud více :-D                                                   
 
řada svíček
 
řada svíček řada svíček řada svíček řada svíček
zapálení řady svíček
 
hledání vchodu hledání vchodu hledání vchodu
hledání vchodu…
 
otevření dveří
 
otevření dveří otevření dveří
otvírání dveří
 
hřebíky
 
hřebíky hledání jména
         „hřebíky“                                                                           hledání názvu
 
šifra
šifra – posunutá abeceda
 
zombie jde zombie jde zombie jde
1,2, zombie jde…
 
 

Copyright © 2003 Michael
poslední změna: 15.5.2019
TOPlist