malá SIHASAPA – rok 2018

— 22. prosince jsme se zúčastnili tradičních »vánočních orientačních závodů« .

— 19. prosince byly teploty lehce nad nulou, sníh však u nás nebyl. Dnešní schůzka byla vánoční, takže v klubovně.
Na začátku plnili, ti co přišli, talíře a misky dobrotami, abychom si připomněli svátek, který nás zanedlouho čeká.
Začali jsme přečtením části z příběhu z cesty k Osamělé hoře, vzpomínáním Bilba na hostinu, protože při cestě temným hvozdem trpí cestovatelé nedostatkem jídla – nám se to dnes nestane ;-) .
Potom jsme si chvíli povídali o vánočních zvycích, některé si vyzkoušeli, no a ochutnali to , co bylo připravené na stole. Potom jsme si (už potřetí) připomněli historii, jak se sledovaly pohádky v polovině 20 století – diapromítačka a jeden, který čte doprovodný text. Dnes byla na programu Šípková Růženka.
Pak už přišel čas na tradiční pouštění lodiček. Každý dostal lístek se jménem a kousek svíčky, který si připevnil do skořápky, a pak šup na vodu. Sledovali jsme jak lodičky plují a pak i dohasínají. To už byl čas na losování dárků. Dostalo se na každého, jen na závěr se ukázalo, že se jeden „schoval“ za stromeček a tak vznikla krátká nejistota, jestli se dostane na všechny. Skončilo to však dobře. Udělali jsme si i novou fotku z oslavy (naposledy to bylo přede dvěmi lety) .
Nakonec jsme předali cenu za listopadové vítězství Káji, rozdali si pozvánku na sobotní vánoční sportovní závody, popřáli si pěkné svátky a vydali se k domovům.
Letošní » vánoční fotka « | » fotka 2016 « | a ješte » fotka 2015 « | a historická » rok 2005 «
oslava
oslava
oslava
oslava oslava
oslava oslava
tradiční pouštění lodiček
oslava oslava
losování dárků

— 12. prosince vypadá počasí už „jako zima“. Občas sněží, teploty jsou však kolem nuly, takže sníh brzy roztaje.
Naše cesta k Osamělé hoře pokračovala, a nás čekal – průchod temným hvozdem . Klubovna bylo opět poněkud rozbombardovaná – židle, stoly, trojnožky, chůdy ležící i visící – to vše tvořilo cestu, kterou musel každý projít se zavázanýma očima. Pomáhal mu však hlas, který radil kudy jít a co dělat, aby se nedotknul nebezpečného okolí…
Ve zbývajícím čase schůzky jsme se pustili do výroby vánočních ozdob. Bylo možné vybrat si z několika možností. Důležitý byl hlavně výsledek, jak se komu podařilo dokončit své snažení. Výsledky si můžete prohléhnout »zde« .
Na závěr jsme ještě společně ozdobili stromeček, příště už bude totiž schůzka vánoční.
Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.
temný hvozd temný hvozd
cesta přes temný hvozd
vánoční ozdoby
vánoční ozdoby vánoční ozdoby
vánoční ozdoby
vánoční ozdoby zapomněli?
kolik dnešních ozdob je na stromečku?                                                Nezapomněli jste? – … kdopak asi?

— 5. prosince byly teploty lehce nad nulou a před západem slunce chvíli svítilo. Schůzku jsme strávili v klubovně, ale občas někteří vycházeli ven, aby splnili úkol.
V putování k Osamělé hoře jsme se posunuli dále a byli jsme – doma u Medděda . Nejprve se každý snažil napsat krátkou básničku obsahující slova „hobit, trpaslík, hora, poklad a Mikuláš“. Kdo měl hotovo, uvázal škotové »4«, a potom se vydal ven za Meddědem. Když poslouchal, s Meddědem se skamarádil, a donesl si balíček s dobrotami.
Výsledky v dlouhodobé dlouhodobé tabulce výkonů jsou pro tento rok kompletní.
V další části jsme si připomněli trojkový Gobblet. V této variantě je to především hra pozornosti a soustředění. Kdo nepoleví, ten se stane vítězem.
Nakonec jsme si rozdali lístek s akcemi do konce roku a vyhlásili vítěze listopadového bodování — gratulujeme Káji .
básnička
básnička pro Medděda…
škoťáky
škotové »4«
gobblet gobblet gobblet
gobblet
gobblet
poslední partie

— 28. listopadu bylo jasné, že se blíží zimní období – teploty kolem nuly. S ohledem na plánovaný program jsme strávili schůzku v klubovně…
Putování k Osamělé hoře pokračuje. Tentokrát nás čekala záchrana – na křídlech orlů . Přečetli jsme příslušný úryvek z knihy, a jak to bylo dál zjistíte z fotek. Na pocity se musíte zeptat účastníků :-) . Úkol splnili, jak už to tak bývá, někteří výborně, jiní trochu hůře, ale splnili všichni.
Dnešní »4« byly rybaříkové a dračákové. Výsledky v dlouhodobé dlouhodobé tabulce výkonů ze zlepšily i dnes.
Pak následovala hříčka jménem „čarodějnice“. Ta je sice slepá, ale má dlouhý prst. Získat kousek z její sukýnky se podařilo jen těm šikovným.
Na závěr jsme uklidili a před rozchodem si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.
orli
orli orli orli
orli orli
na křídlech orlů…
čtverky
čtverky čtverky
čtverky
čarodějnice čarodějnice čarodějnice
čarodějnice

— 21. listopadu to už vypadalo, jak je obvyklé v druhé půlce listopadu. Teploty kolem nuly, zataženo, tající sníh… Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
Začali jsme pokračováním cesty k Osamělé hoře. Minule jsme prchali před vrrrky a dnes nás čekalo – balancování nad skřety . Úvodem jsme si přečetli část příběhu a pak se pustili do úkolu. Chůze na chůdách zakončená prasknutím balónku. Balancování se kromě Veverky moc nedařilo, ale nakonec každý úkol splnil. :-) .
Následovaly další »4« – tentokrát zkracovačkové a ambulantní. Zlepšování zápisů v dlouhodobé tabulce pokračovalo i dnes.
Potom jsme si porovnávali své schopnosti trefování. Jako první jsme pomocí pingpongových balónků „sestřelovali“ krabičky sirek (cvrnkáním) . No a na závěr jsme foukačkou stříleli do terče. Některé výkony byly opravdu skvělé.
Nakonec jsme uspořádali malé scénické čtení pohádky z posledního Siháčku. A potom jsme už jen uklidili, sbalili si věci a vydali se k domovům…
chůdy
chůdy chůdy chůdy chůdy
na chůdách…
čtverky
čtverky
cvrnkání
cvrnkání pingpongáči…
foukačka foukačka
foukačka
zapomněli?
Nezapomněli jste? – … kdopak asi?

— 14. listopadu byly teploty kolem 15 stupňů, takže pořád docela teplo. První část schůzky jsme tak byli venku.
Naše putování k Osamělé hoře pokračovalo částí – Setkání s vrrky . Ještě v klubovně jsme si přečetli co zažil Bilbo s trpaslíky a Gandalfem až do chvíle, kdy házeli po vrcích, kteří je zahnali na stromy, šišky zapálené kouzelným ohněm. Před klubovnou byly kbelíky a špalky s vlčími hlavami a ty jednotlivci trefovali ze stromu (žebřík ozdobený větvemi) . Devět míčků, devět zásahů (to v ideálním případě :-) ) . Ač to vypadalo docela jednoduše nejlepší střelec získal nakonec 5 zásahů.
Uklidili jsme, přesunuli se do klubovny a tam jsme pokračovali s připomínkou uzlů. Jako každý rok jsme začali s vylepšením výkonů v oddílové dovednosti jménem »4« (čti „čtverky“ – jeden uzel čtyřikrát za sebou) . Zatím jsou všichni ve fázi zlepšování, takže časy lodních »4« se pěkně zkrátily. Takže dlouhodobá tabulka se i letos změnila.
V následující části došlo na Symplegády (však víte – Jáson, Argonauti, cesta za zlatým rounem, stážející se skály ;-D ) ). Každý zkoušel jiný způsob probíhání/proplazení, ale nejlepší se ukázalo rychlé a nečekané proběhnutí.
Na závěr jsme předali ocenění za říjnové bodování – gratulujeme Veverce – rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, Jáša si odnesl oddílovou cenu získanou minule, a Tete ještě nezvládla uzly za méně než 45 vteřin…
vrrrci
vrrrci vrrrci
vrrrci vrrrci
Vrrrci…
poprvé topení
poprvé jsme na podzim zapálili kamna…
lodní »4« lodní »4«
lodní »4«
Symplegády
Sympelgády Sympelgády
Sympelgády

— 7. listopadu bylo stále teplo, podle předpovědi patrně poslední, začali jsme tedy venku, ale tma je neúprosná.
Začali jsme s pohledem na zapadající slunce. Nejdříve jsme se rozdělili na poloviny a začali vstřícnou přenášečku. Byl to souboj velmi vyrovnaný a nakonec zvítězit tým, který vybíral Jáša.
Potom jsme se přesunuli do klubovny. Připomněli jsme si, jak skončila pro Bilba honička se skřety, a Jáša četl jak pokračoval v podzemí. Milach šel na zahradu rozsvítit svíčky. Další částí cesty byly totiž – Hádanky a získání prstenu . Pak už vyběhli všichni ven a snažili se správně spojit dvojice – hádanku a odpověď. Zpočátku se moc nedařilo, ale když jsme končili měla většina velkou část dvojic správně spojenou. :-D Kdo měl hádanky spojené, vydal se k poslednímu světlu pro „prsten“.
V další části jsme začali s připomínáním vázání uzlů. Zdá se, že lednová Regata je daleko, ale jak ukázalo první vázání, trénink je potřeba. Čím jsme začali? Oblíbeným vázáním vyhlášeného uzlu. Vítěz získal bonbón.
Na závěr jsme si připomněli sobotní turnaj a někteří se opět pokusili získat oddílové ceny. A Jáša byl dnes úspěšný, když příště přinese potřebné šušně, získá hrnek.
západ přenášená
západ slunce                         přenášečka
hádanky hádanky
hádanky
vázání uzlů
vázání uzlů
dobrůtka nezapomněli jste?
dobrůtka                                                                      nezapomněli jste?

— 31. října pokračovaly dny oteplení (inu jižní proudění…) začali jsme tedy, ještě před pokračováním v cestě k Osaměmé hoře, venku.
Malým běháním k obrázkům jsme si připomněli pomocná slova morseovky. Kdo přinesl obrázek a řekl slova správně získal bod, pokud řekl slova špatně daroval bod všem svým protivníkům :-D .
Stmívá se už brzy a tak jsme se přesunuli do klubovny. Tady byl obrázek, který asi nikdo nečekal. Židle ležely na zemi po celé klubovně. Mělo to samozřejmě jasný účel. Dnešní část putování se jmenovala – Útěk tunely . Do dráhy, kterou uložené židle tvořily, se pouštěli postupně všichni přítomní, snažili se být co nejrychlejší a všimnout si po cestě pěti „kouzelných slabik“. Následovalo ještě druhé kolo, kdy všichni putovali ještě podruhé, tentokrát „na patře“ – nad cestou, kterou se předtím, plazili.
Potom jsme se pustili do soubojů v bažině. Nejdříve všichni najednou, potom po dvojicích. Cílem bylo udržet se na „kamenech“ – nešlápnout vedle.
Jako poslední jsme si zahráli vodního démona. Asi všichni znáte…
Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a připomněli si listopadový turnaj ve hře Ligretto (pozvánku najdete v Siháčku) . Po rozchodu se někteří opět pokusili získat oddílové ceny, ale stále na ně nedosáhli…
pomocná slova
pomocná slova pomocná slova pomocná slova
pomocná slova morseovky
útěk tunely
útěk tunely útěk tunely
útěk tunely
útěk nad tunely
útěk nad tunely útěk nad tunely
útěk nad tunely
bažina bažina
souboje v bažině
démon démon démon
vodní démon

— 24. října bylo chladno. Navíc foukal silný vítr a tak nebylo venku moc příjemně. I přesto jsme venku začali.
Pro dnešní den jsme v pokračování cesty k Osamělé hoře, přečetli ukázku z knihy, a pustili se do dnešní části pojmenované – Zajati skřety . Skřeti byli velcí, hrubí a neměli rádi trpaslíky. Zajali naše hrdiny a teď je svázané postrkovali do svého hlavního sídla ;-) . Spojeni do trojic jsme putovali kolem špalků a snažili se co nejrychleji dostat do cíle. Nakonec jsme putovali i jako jednotlivci v předklonu, dotýkajíc se talířem země.
V další části jsme se rozdělili na dvě poloviny a ti pak proti sobě hráli – červení a černí. Milach četl příběh a když zazněla ta správná barva začali honit protivníky, když je dostihli před metou, získali bod. S ohledem na rychlost Ondřeje byl výsledek nakonec vcelku jednoznačný. Začalo být stále více chladno a tak jsme sbalili věci a přesunuli se do klubovny.
V klubovně jsme se posadili kolem stolu a ke slovu se měl dostat Karel, admirálův papoušek. Ukázalo se, že má roztržená záda a tak jsme ho vyměnili za Teddyho. Jak jistě víte, je to medvídek. Ten se stal postavičkou, které se měl dotknout ten kdo znal „správné slovo“. Určili jsme písmeno a potom Milach četl různé druhy – značka aut, hora v Česku, ovoce a tak podobně, ten kdo první našel správné slovo na určené písmeno získal lísteček… To bylo řečí, že Ondřej je starší a ví toho víc. Někdy však přišli s rychlou odpovědí i ti, od kterých se to moc nečekalo.
Čas běžel, takže na lodního démona už nedošlo, třeba příště. Do ruk jsme dostali »nové číslo« oddílového časopisu a rozešli se k domovům.
zajati skřety
zajati skřety zajati skřety zajati skřety
útěk útěk
zajati skřety, a útěk

— 17. října byl první opravdu podzimní den. Déšť, zataženo, ale docela teplo. V době schůzky bylo však již po dešti, takže jsme si užili jednu z příjemných chvil venku.
Poslechli jsme si popis našeho dalšího putování i s krátkou ukázkou čtenou z knihy – dnešní část měla název – Mlžné hory . Čekalo na nás náročné putování přes hory. Abychom přiblížili obtíže putování, pohybovali jsem se zavázanýma očima přidržujíce se lana. Stoupání symbolizovaly dva žebříky. Putování přes hory komplikovalo padající kameny, ti, kteří nešli „po laně“, házeli míčky ;-) .
Cesta před Mlžné hory trvala déle než jsme čekali. Nakonec jsme skončili ve chvíli, kdy už se nedostávaly síly na putování, zůstalo jen u vrhání kamenů.
Uklidili jsem celou trasu a přesunuli se do klubovny. Tady jsme si zkontrolovali „vybavení“ a zařadili malou poznávačku listů stromů. Někteří mají k podstatě zvládání obecného vzdělání pubertální odpor, takže dobrý výkon v putování přes hory, je opět srážen k průměru.
Před závěrem jsme si ještě rozdali pamětní kartičky za víkendovku »72 hodin«. A někteří se ještě pokusili o získání oddílové ceny, zatím neúspěšně.
mlžné hory mlžné hory mlžné hory
mlžné hory
mlžné hory mlžné hory
přechod mlžných hor
mlžné hory oddílové ceny
…na závěr zpestřeno špalky                                                           oddílové ceny

— 13. října proběhlo letošních »72 hodin« .
— 10. října bylo příjemné počasí, teplé dny brzkého podzimu stále pokračovaly. Nejprve jsme si řekli několik slov k pokračování našeho příběhu dlouhodobé hry – doputovali jsme do Roklinky a poprvé se potkali s Elfy. Zastávka měla název – Dům v Roklince – a my tu trénovali souboje s mečem.
Zpočátku jsme nás bylo šest (i s Milachem a Liborem) , potom se objevili opozdilci a tak souboje s mečem jsme zakončili v počtu deset. Taktiku pro boj na první zásah nakonec zvládli všichni, jen někteří začali při soubojích „utíkat“, a to nikdy nemůže dopadnout dobře.
Po soubojích jsme se pustli do úkolu, kde měl každý ukázat ovládání své rovnováhy. Na hlavě jsme nosili talíř se čtyřmi crossboulovými míčky. Samozřejmě že při průchodu určenou trasou nesměl talíř z hlavy spadnout. Závěrečný dřep se zvednutím závaží se země zvládli pak všichni :-) .
V dalším čase jsme si zahráli několik kol hu-tu-tu-tu-tu. Ukázalo se, že někteří šikovní a silní dokáží „vybílit“ soupeřovo pole téměř na jeden zátah. Na závěr venku, jsme ještě podbíhali pod točícím se lanem a pak ho společně přeskakovali.
Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, předali šušně a Siháček těm, kteří minule nebyli, a vyhlásili vítěze bodování za měsíc září – gratulujeme Jášovi . Před koncem schůzky jsme si ještě pověděli o sobotní akci »72 hodin« a rozdali si zvadlo .
souboj s mečem souboj s mečem souboj s mečem
souboje s mečem
rovnováha rovnováha rovnováha rovnováha
rovnováha…
hutututu hutututu
hututututu
přeskok
přeskok přeskok
rotující lano

— 3. října bylo „střídavě oblačno“. Začali jsme pod paprsky slunce, uprostřed schůzky padaly kapky, a před koncem opět svítilo slunce.
Sešlo se nás méně než obvykle, víkendové počasí asi poznamenalo zdravotní stav mužstva. : -S Na začátku jsme si přečetli kousek příběhu Hobita a pustili se do druhého úkolu s názvem – Souboj se zlobry . Protože nás dnes bylo méně, zlobr byl jen jeden. Ten měl opravdu velké ruce. Hobiti se snažili získat tři dýky aniž by je zlobr chytil.
Potom, stále ještě venku, jsme, rozděleni na polovinu, překonávali bažinu. Postupně jsme různým způsobem nahazovali „čtverce“, přes které jsme bažinu překonávali. Zmenšovali jsme počet a měnili způsob, jak bažinu překonat. souboj byl velmi vyrovnaný a rozhodlo až poslední klání.
V další části jsme se přesunuli do klubovny. Přerovnali jsme stoly a pustili se do části s názvem »Kultura stolování« . Podstatou bylo sníst tatranku vidličkou a nožem jako bychom byli v dobré restauraci. Někteří konzumovali stylově a kulturně, ale následným chováním propadli v hodnocení až na samé dno… :-( .
Před závěrem jsme si rozdali šušně za září. Vyhlášení vítěze jsme si nechali na chvíli, až bude přítomen, a předali »nové číslo« oddílového časopisu obsahujícího půlčík k víkendovému srazu.
zlobři zlobři
zlobři zlobři
souboj se zlobry
stolování
stolování stolování
kultura stolování

— 26. září bylo chladno, ráno dokonce tu a tam mrzlo. Slunce však svítilo. Přesto jsme začali v klubovně.
Na dnešní den totiž připadlo zahájení naši nové dlouhodobé hry. Všichni si mohli přečíst název – OSAMĚLÁ HORA. Na stole byly „omalovánky“ s předlohou a tak jsme se pustili do práce. Kdo měl hotový obrázek, pustil se i do svého obrázku Hobita.
Když jsme měli hotovo uklidili jsme a připnuli obrázky na nástěnku. Potom jsme se oblékli a vyrazili ven. Tam jsme se pustili do prvního úkolu, ten měl název ohňostroj . Rozděleni na dvojice jsme se házeli společně balónky, když se podařilo, aby se míčky střetli vznikl ohňostroj. Když předvedli všichni svá „vystoupení“ rozděleni na poloviny jsme sehráli kukaččí hnízda, ten kdo přenesl více míčků k protivníkům, zvítězil.
Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, vyhlásili (poněkud opožděně) vítězku červnového bodování – gratulujeme Veverce, a rozdali si »zvadlo na víkendové oddílové setkání« .
kreslíme
kreslíme kreslíme kreslíme
malujeme, kreslíme
kreslíme
výsledek našeho snažení…
ohňostroje ohňostroje
ohňostroje
kukačky kukačky kukačky
kukačky

— 22. září proběhl 16. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových  zbraní – »Starobělská Pažba« .
— 19. září bylo stále pěkně, slunce svítilo, zapadalo, bylo to příjemné. Oko měl pracovní povinnosti a tak zaskočil Libor.
Začali jsme střelbou, tentokrát v kleče. Opět jsem byl potěšen, výsledky byly vcelku dobré. Ti, kteří nestříleli skládali větu z písmen rozmístěných na sloupcích plotu. Všichni už tak ví, že Starobělská pažba je naše soutěž a letos bude 16. ročník. Ten kdo měl odpovědi ohlášené, se pak ještě věnoval střelbě z foukačky.
Potom jsme závodili ve dvojicích proti sobě. Krátká překážková dráha, doplněna v půlce hodem „zpola naplněnou lahví“. Soupeři se mezi sebou střídali a postupně si všichni vylepšili čas na svá maxima.
Před závěrem jsme se přesunuli do klubovny, kdy jsme si pověděli o sobotní Pažbě, rozebrali si ozdoby z nástěnky naši poslední dlouhodobé hry a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
střelba v kleče
střelba v kleče
foukačka foukačka
střelba z foukačky
závod závod
závod závod
závod
běžecký závod
závod zapomněli
kapitánův papoušek                                                          nezapomněli jste?

— 12. září se ukázalo, že stmívání se stále více blíží konci schůzky. I když bylo celý den slunečno, během schůzky už slunce moc nesvítilo. Většinu času jsme byli venku.
Začali jsme krátkým slovem k tomu jak dnes schůzka proběhne. Potom začala první čtveřice střílet vleže. Zbytek potom skládal z 12 písmenek na 12 hřebících heslo. Kdo měl poskládáno, pojmenovával části vzduchovky a zakončením byla krátká morseovka, která se ptala na jiné pojmenování hobitů, které vychází z elfského jazyka. (Ano mám stále v paměti tu chvíli, kdy vznikl název půlstránkové přílohy našeho oddílového časopisu – půlčík – slovní hříčka vycházející právě z elfského (upřímně poněkud hanlivého) pojmenování hobitů.)
Následovala série krátkých běžeckých slalomů. Nejprve jsme z desek postavili „stříšky“ a potom je ve slalomovém běhu obíhala a pak i podlézali. :-) Menší vzrůstem měli, zvláště v druhé disciplíně, nezanedbatelnou výhodu.
Pak už přišel čas, abychom uklidili a přesunuli se do klubovny. Tam jsme si řekli o třech akcích, které nás do konce září čekají. Ano každý víkend bude něco.
Co nás tedy čeká
– 16. září bude »Trefa« .
– 22. září pak naše »Starobělská pažba«
– 27.-30. září »podzimní sraz« – 25. výročí oddílu
střelba v leže
střelba vleže
slalom
slalom slalom
slalom slalom slalom slalomy…
vyhodnocení vyhodnocení
ceny
vyhodnocení předchozího pololetí

— 5. září mraky občas slunce zakryly, ale bylo stále teplo. Byla to první schůzka po prázdninách a tak jsme čekali, kolik se nás sejde.
Protože září bude zakončeno naši střeleckou soutěží – Starobělskou pažbou – bývají první schůzky věnované oživování střeleckých návyků.
Začali jsme s pistolí, štafetovou střelbou. Upřímně mně někteří překvapili, protože dokázali (při rychlém střídání střelců) trefit i několikrát za sebou.
V dalším čase jsme se věnovali zkouškám fyzických schopností. Kromě účastníků měly důležitou roli gumolana. Jako první jsme měli, improvizovaně za, plot uchycený pruh, jako tětivu. Cílem bylo jako v „bungee-runningu“ položit špalík co nejdále.
Potom jsme se pokoušeli zápolit v přetahovačce, kterou jsme poprvé zkoušeli před prázdninami. S bederními pásy a na nich upevněným gumolanem se vždy dvojice rozbíhala od sebe a každý se snažil jako první se dotknout desky. Zradil nás však materiál — Oko „narovnal“ skobu (a ta rána, kterou dostal napruženým lanem musela opravdu bolet) . Vynechali jsme tedy skoby a zkusili pokračovat. Nevydržel však pruh, pomocí kterého bylo lano uvázané na pásu (Jáša potom zvládl to, jak dostal letícím lanem do holeně) . Takže jsme sbalili materiál a jako poslední jsme si zahráli naháněčku – vždy jeden určený musel co nejrychleji ve vyznačeném hřišti pochytat ostatní.
Před závěrem jsme si rozdali šušně za červen a »nové číslo« oddílového časopisu. Příště vyhlásíme ještě pololetní ocenění…
pistole
pistolová štafeta
bungee-running bungee-running
bungee-running bungee-running
bungee running
rozbíhačka rozběh
první test                                                  to se rozběhl Oko…
rozbíhačka
předposlední rozběh
naháněčka
naháněčka naháněčka
chytačka
kukátko
kukátko – jedna umělecná na závěr…

— 13. června bylo zataženo, ale po dobu schůzky nepršelo. Byla to poslední schůzka před prázdninami, takže jsme jen tak blbli a pak přišel čas na vyhodnocení roku.
Venku jsme se věnovali jedinému klání. Rozbíhačka – to je můj pracovní název. Dvě (váhou odpovídající si osoby) jsou k sobě připoutány gumolanem. Po startu se snaží každý doběhnout první k metě na své straně. Kdo nezažil ten pocit, kdy vás síla táhne zpět (a setrvačnost je potvora!), těžko pochopí pocity, které ten co nezvítězil, zažívá… :-)
Postupně se střídaly dvojice a ukázalo se, že vyšší hmotnost je významnou výhodou. Zažili jsme několik exkluzivních pádů a pár „přeštípnutých“ postav (to když si zápasník nepřidržoval konec lana a uzel se utahoval a utahoval, inu dračák není pro gumolano ideální…)
Potom jsme se už přesunuli do klubovny. Nejprve jsme vyhlásili výsledky oddílové střelecké ligy. Pak už jsme si pustili, po jistých komplikacích, promítání fotek, a začali vyhlašovat dlouhodobou hru. Tradičně od prvního místa, aby měl vítěz nejlepší možnost výběru.
Před závěrem jsme si rozdali kartičku za výpravu, pamětní lístky k dlouhodobé hře a »poslední předprázdninové číslo« oddílového časopisu. Popřáli jsme si pěkné prázdniny, řekli, kdy se v září sejdeme a jaké akce v září proběhnou. A pak už hurá k domovům…
nástup rozběh
nástup                                                                    rozbíhačka
rozběh
rozběh rozběh
rozběh rozběh
rozběh rozběh rozběh
rozběh rozběh rozběh
rozběh rozběh rozběh
rozbíhačka
vyhlašování
máme po vyhlašování – „ahoj na táboře“

— 9. a 10. června proběhla závěrečná výprava k dlouhodobé hře »VELKÝ ZÁVOD« .
Součásti výpravy bylo i dokončení oddílové střelecké ligy, takže přinášíme i konečné výsledky.
Zprávu k výpravě najdete »tady« .
liga

— 6. června bylo slunečno, ale ne vedro. Téměř celou schůzku jsme strávili na zahradě.
Naše oddílová střelecká liga se blíží k závěru. Dnes jsme jako hlavní disciplínu stříleli na špalíky a někteří, kterým chyběla střelba ve stoje, si dostříleli i tuto.
Ostatní, kteří nestříleli, se věnovali hře crossboule. Plátěné balónky plněné sypkým materiálem se hází do hřiště a smaží se mít některý ze svých balónků nejblíže ke „košonku“. To je speciální menší balónek, který se hodí do pole jako první.
Po dokončení střelby jsme ukončili i crossboule a postavili si hřiště pro Hututututu. Po dlouhé době hrála většina tak, jak je pro tuto hru důležité, takže jsme si ji užívali.
Před závěrem jsme se přesunuli do klubovny, vyhlásili vítězku květnového bodování — gratulujme Veverce . Rozdali si získané šušně, lístek k víkendové výpravě a rozešli se k domovům.
liga
střelba střelba
střelba
střelba
crossboule crossboule
crossboule
crossboule
crossboule crossboule
crossboule
hutututu
hutututu
hututututu

— 30. května bylo hodně teplo. Naštěstí se po obloze tu a tam vyskytovaly mraky, takže bylo docela příjemně.
V oddílové střelecké lize jsme pokračovali tentokrát střelbou ve stoje. Pro menší není jednoduché udržet zbraň v klidu, ale ti starší odstříleli vcelku dobře.
Během střelby i po ní jsme zatím hráli mölkky. Trpělivost a přesnost hodu se ukázala jako základ.
Potom jsme vzali do ruk lasrossové pálky a zprvu si vyzkoušeli přihrávky, potom postup na branku a nakonec si zahráli zápas. Opět se ukázalo, že tento sport je velmi fyzicky náročný. Chce-li být někdo úspěšný, běhá, běhá a pořád běhá.
V závěru jsme se přesunuli do klubovny a zahráli si tři kola dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« . Splnili jsme při tom několik úkolů.
Maty se pokusil získat oddílovou cenu „cancák“ a dnes byl, po několika minulých neúspěších, úspěšný – gratulujeme!
Před rozchodem jsme si ještě rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.
liga
mölkky mölkky
mölkky
lacrosse lacrosse
lacrosse
velký závod
velký závod

— 23. května bylo opět pěkné počasí. Dopoledne sice hrozil déšť, ale vyčasilo se.
Tentokrát byl z vedoucích pouze Milach, takže to byla trochu spartánské. Stříleli jsme oddílovou ligu – tentokrát v kleku.
Stříleli jsme ve čtveřicích, zbytek doplňoval jména částí vzduchovky a skládal si čepici z novinového papíru. Potom jsme si zahráli jedno kolo „kloboukové“.
No a pak následovala dvoumístnosťová vybíjená a nakonec jsme hráli jedno kolo dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« .
Před rozhodem jsme plnili navštívené úkoly a trénovali lacrosse. Nakonec jsme si rozdali lístek k víkendovému srazu.
vzduchovky vzduchovka
střelba v kleku
klobouková klobouková
klobouková
klobouková
vybíjená
vybíjená
vybíjená

— 16. května bylo pěkně. Příjemné teploty a déšť si dal tentokrát přestávku.
Měli jsme připravené vzduchovky pro odstřílení druhé disciplíny střelecné ligy – střelby vleže. Ti co nestříleli se věnovali přeskakování překážky, poznamenali jsme si kolik kdo měří, abychom mohli určit také nejlepší poměrné skokany :-) .
Veverka a Dave přeskočili laťku ve výšce 100 cm. Nejlepší poměrný výkon předvedla Kája přeskočila laťku v 65% své výšky.
Když jsme měli dostříleno pokračovali jsme se skákáním. Točící se lano probíhání, a posléze přeskakování. Tady byla nejlepší Veverka, která dokázala přeskočit točící se lano 66 krát.
Jako poslední jsme skákali „budík“. To se lano točí do kolečka a hráči ho postupně přeskakují.
Před koncem jsme si rozdali pamětní kartičky s výsledky v Hořcové výzvě a » karty Výzvy « pro ty, kteří se zapojili aktivně a plnili úkoly i mimo schůzky. Nakonec i »nové číslo« oddílového časopisu.
vzduchovky vzduchovka
střelba vleže
přeskok přeskok
přeskok přeskok
přeskok pistole
přeskoky a střelba z pistole
točí se
točí se točí se ppo ppo
točí se
točí se letadlo
skáčeme                                                 letadlo, jak je velké!
letadlo
přeskok přeskok
přeskoky pokračují
radost radost
radost z úspěchu
budík
„budík“

— 9. května se po dopoledním dešti na chvíli vyčasilo, ale na začátku schůzky začalo zase pršet.
Připravené střelecké pozice tak zůstaly nevyužity. Několik z nás se vyfotilo s hořcem, někteří si splnili úkol se skákáním přes švihadlo a pár si zahrálo kuličky, a potom jsme už pokračovali v klubovně.
Tady jsme se pustili do plněné série úkolů pro Hořcovou výzvu. Běží totiž poslední týden, takže je nejvyšší čas. Recitace a psaní první sloky hymny, vykládání básniček, vázání šesti uzlů, pískání na trávu, balení spacáku, pronášení věty o tomících ve světových jazycích a nakonec jsme si zahráli hru s házením šátků, kterou přinesla Eli.
V dalším čase jsme si zahráli ještě přeskoč-podlez-oběhni. Nakonec jsme sehráli ještě kolo dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« . A někteří opět měli šanci splnit navštívené úkoly. Byl to docela úspěch.
Před rozchodem jsme, těm co nebyli minule, rozdali šušně a poslední číslo oddílového časopisu.
s hořcem s hořcem s hořcem s hořcem
s hořcem s hořcem s hořcem
fotky s hořcem
šneci cirkus
šneci                                       pokus o úkol cirkusový
hra se šátky hra se šátky
hra se šátky
hra se šátky
ppo ppo ppo
ppo ppo
přeskoč podlez oběhni
pokračujeme zapomněli
Velký závod                                                                             nezapomněli jste?

— 2. května předpovídali bouřky, ale bylo slunečno, jen tu a tam mráček. Většinu schůzky jsme byli venku.
S květnem začala i naše oddílová střelecká liga. Dnes jsme stříleli z pistole. Před vraty do garáže byl pak připravený důlek a ti, kteří nestříleli, hráli kuličky. Hráli jsme variantu – naházet šest kuliček a na kolik posunutí se dostanou do důlku. Nejlepší výsledek bylo 7. (i když Okovi se vlastně na závěr podařilo na 5)
Po střelbě a kuličkách jsme dělali bubliny. Každý si vyrobil „foukátko“ z PET lahve a začali jsme vypouštět. Někomu to zpočátku moc nešlo, ale nakonec létali bubliny vzduchem, jako blázen.
Potom jsme se přesunuli do klubovny, zahráli jedno kolo dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« . Tři z nás se zastavili na úkolech a ty úspěšně splnili.
Protože jeden z úkolů byla foukačka, nakonec jsme si zastříleli všichni. Potom už začalo vyhlašování. Veverka získala cenu za duben – gratulujeme. Rozdali jsme si šušně a »nové číslo« oddílového časopisu.
pistole pistole
střelba z pistole
kuličky kuličky kuličky
kuličky
bubliny bubliny
bubliny bubliny
bubliny bubliny
bublifuk a bubliny
bubliny zapomněli
Velký závod Nezapomněli jste?

— 25. dubna bylo sice pod mrakem, ale teplo, pondělní déšť už nebyl vůbec znát. Celou schůzku jsme tak zůstali venku.
Začali jsme přednesem básní – Milachova o výpravě na Javořinu se trochu zadrhávala, další dvě od Eli a Tete ty byly mnohem lépe přednesené – takže v Hořcové výzvě máme další bodíky…
Jako připomenutí dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« jsme probíhali krátkou trať s vrhačskou koulí. Součástí byl běh, přeskok a střílení prakem.
Potom jsme se pokusili o další zisky v Hořcové výzvě tím, že jsme se vyráběli pískající vrbové píšťalky. Tady už to nebylo tak úspěšné, protože jediná „pískající“ byla Veverka. Proutků bylo málo a nebyly úplně nejhladší, takže při pokusu o stržení kůra praskala. Eli však byla úspěšná s výrobou praku! Střílel a trefila i PETku, což se ji v závodě nepovedlo.
Jako další jsme hráli dvě hry z úkolu 52 – „Připrav netradiční hru na schůzku či výpravu“. První byla od Dava, vybíjená s místnostmi. Druhá od Matouše, „Zvedni míč!“ – takže další bodíky :-)
To už se čas naplnil, takže jsme si rozdali pozvánky na víkendové akce »Turnaj Osadníci z Katanu« a »Starobělská Zámčiska« . Na pochodu se dají splnit „Vydej se na pěší túru“ a „Projdi trasu přes čtyři barvy turistického značení“ .
závod závod závod
závod závod
závod s koulí
píšťalky píšťalky
píšťalky
vybíjená
zvedni míč
míčové hry

— 18. dubna jaro dohánělo co dosud nestihlo. Bylo teplo, obloha jako vymetená. Pro dnešní den se stala hlavním tématem schůzky Hořcová výzva .
Ještě před začátkem schůzky splnili někteří úkol »Najez se« – 150 zrn kukuřice nebo kuliček hrášku konzumovaných pomocí párátka.
Jako hlavní jsme, už na schůzce, plnili úkol »Ujdi poslepu s asistentem 1 km« . Rozděleni na dvojice jsme putovali k Starobělskému dubu (jeho objímání byl také jeden z úkolů) a zpět. Ve směrech putování se měnily role asistenta a oslepeného.
Po návratu z putování jsme se pustili do dalších úkolů. Jednotlivci se střídali v pokusech o splnění »Rozdělej oheň«, »Cirkusové dovednosti«, »Najez se« a »Pískání na trávu« .
Se speciální ocílkou dávající opravdu vydatnou jiskru jsem myslel, že oheň zapálí každý, ale povedlo se jenom čtyřem. Stejně náročným úkolem se ukázaly cirkusové dovednosti – 50 pinknutí pálkou do pingpongáče nebo 30 přihrávek v badbintonu — to zvládli jenom tři. Někteří si doplnili alespoň pár drobných úkolů, jako pískání na trávu.
Před koncem jsme uklidili a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu i se speciální přílohou ke Gingu.
najez se vyrazili jsme
150 kukuřičných zrn                                                             vyrazili jsme
objímáme… Metropolis
objímáme strom                                                             teď návrat
poslepu poslepu
Ujdi poslepu s asistentem 1 km
rozdělej oheň
rozdělej oheň rozdělej oheň
rozdělej oheň

— 13.-14. dubna proběhla „bleskovka“ Hořcová výzva - spaní ve stanu . Dětí bylo 11 a vedoucí 2.

— 11. dubna bylo pravé jarní počasí. Teplo, lehce pod mrakem a tak jsme většinu schůzky strávili venku.
Ještě než začala schůzka, využili jsme všechny, kteří přišli dřív aby pomohli připravit první hru – Milachovu METROPOLIS , inspirovanou technickou revolucí počátku 20. století a slavným filmem z roku 1927. Vzniklo tak 20 pák, jejichž „přepínáním“ jsme měnili barvy.
Rozděleni na čtyři týmy jsme pak na čtyři kola „přepínali“ a snažili se, aby po minutě a půl bylo přepnuto na co nejvíce té naší barvy.
Další čas jsme si zahráli „lemíky“ jak se překládali postavičky známé 8bitové hry LEMINGS. Leming má jedinou životní náplň – jít. Ten, kdo je hlídá, je musí vždy včas obrátit, aby je dostal tam, kam potřebuje. :-D A věřte, že uhlídat Lemíky je opravdu hodně náročné.
Potom jsme hráli hru, se kterou přišla Veverka (chtěla si zapsat body pro Hořcovou výzvu) – a tak jsme hráli netradiční honičku. Ukázalo se, že mnozí ještě nedokáží překročit svůj stín, a stále se řídí heslem „NEJŘÍV JÁ!“
Pak už jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme si zahráli jedno kolo naší hry »VELKÝ ZÁVOD« . A mnozí si zapsali další body.
Potom jsme hodnotili – připomněli víkendové Gingo a předali kartičky, které o víkendu pochyběly. Potom jsme ještě rozdali novou variantu plánu akcí a rozdali si pozvánku na bleskovku pořádanou během noci z pátku na sobotu.
Metropolis
Metropolis Metropolis
Metropolis…
Lemíci Lemíci
Lemíci
honička honička
honička honička
chvíle pro Veverku – honička

— 6.-7. dubna proběhl letošní ročník Po stopách tajemství Uctívačů ginga . Z našeho oddílu bylo 13 hráčů a 6 organizátorů.

— 4. dubna bylo teplo, proháněly se mraky a chvílemi nás zalévaly paprsky slunce.
Vypukla HOŘCOVÁ VÝZVA a my se na schůzce poprvé pustili do plnění úkolů. Asi to byla to shoda okolností, ale dnes přišli všichni včas – takže máme prvních společných 12 bodů. V dalším čase jsme se pustili do plnění několika dalších. Docela příjemný zisk jsme si připsali u „proběhni s kamarádem na zádech…“
Pak už po menších skupinkách jsme se pustili do dalších úkolů – pískání na trávu, visení na větvi, trhání novin nohami a šest základních uzlů.
Potom jsme poznali způsob kódování hesel pro letošní páteční kolo Ginga, a vyzkoušeli si, jestli dokážeme vyluštit – nebylo to nejhorší. Potom jsme se pustili do dvou běhacích týmových soutěží. Rozdělili jsme se na polovinu. Nejprve jsme měli sloní závody a potom šafetový K-N-P. Tým Káji vyhrál, jak se říká, o parník…
Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, a tady si někteří zapsali 3 body za 6 uzlů. Potom se stoly změnily na palubu lodi a my si zahráli tři kola lodního démona. Potom už nadešel čas, vyhlásili jsme vítězku březnového bodování – gratulujeme Káji – a rozdali si získané šušně. Michael, hlava děravá, zapomněl (a nikdo mu nepřipomněl) nový Siháček a ten teď leží na stole v klubovně. Takže zatím v »elektronické podobě« .
nošení… nošení…
nošení kamaráda…
pískání na trávu zvedání papíru
další úkoly…
trhání
trhání papíru nohama…
sloni sloni
knp štafeta knp štafeta
sloní a knp štafety
lodní démon lodní démon
lodní démon

— 28. března už bylo docela teplo, velikonoce se blíží a tak i my měli dne velikonoční náplň.
Nejprve jsme si z venku na dveřích přečetli zprávu (tedy, ten, kdo to dokázal) a pak se jali plnit napsaný úkol – deset písmen na deseti hřebících… cílem bylo z těch deseti písmen složit slovo VELIKONOCE. Nejrychleji se to podařilo Ondřejovi – gratujuji :-) dobrá práce.
Ten kdo měl heslo pro dnešní den se přesunul do klubovny a tady na něj čekal »VELKÝ ZÁVOD« . Některým se podařilo zastavit se na poli s úkolem a s potěšením musím říct, že splnili všichni.
Potom jsme ještě zkoušeli komu se podaří postavit dvacetník na okraj sklenice a pak… to těžší, komu se podaří fouknout do dvacetníku tak, aby sklenici přeletěl a nespadl do ní. Tady se ukázali přeborníky Veverka a Ondřej – taky dobrá práce… :-)
No a potom přišel na řadu dnešní hlavní cíl – velikonoční ozdoby. K výběru bylo několik možností, od stojánků na vejce přes figurky zapichovací až po figurky visící… Kromě sabotéra na »R« ukázali všichni, že mají docela dobrý výtvarný talent.
Nakonec jsme si ujasnili, kdo půjde na Gingo, šifry z Ginga pro dnešní den si rozebrali domů a popřáli si pěkné svátky.
heslo přesný fouk
šifra pro heslo                                                          přesný fouk
velikonoční
velikonoční velikonoční
velikonoční
velikonoční ozdoby
sabotér zapomněli
sabotér Nezapomněli jste?

— 21. března byl už skoro konec mrazivého týdne (snad už posledního) . Svítilo slunce a tak jsme začali venku.
Na zahradě byla připravena překážková dráha – podlez, přeskákej, vyměň granáty, přeskákej, podlez, tref kruh špalíky – a to dvakrát po sobě. Když už zaběhli všichni přesunuli jsme se do klubovny.
Po odstrojení jsme se rozdělili na dvě části a pustili se do „bramborové štafety“. Po třech kolech, kdy už bylo jasné kdo vyhrál, jsme si připomněli Gingo (Po stopách tajemství uctívačů ginga – to je plný název) A vyluštili jsme si a přečetli první dvě zprávy před hrou, které organizátoři rozesílají. A tak víme, že Gingo je náš strom a že pochází z Číny.
V dalším jsme se rozdělili do dvojic – jeden byl řícič a druhý robot. Řídič slovními pokyny vedl oslepeného robota aby našel bombu a na správném místě ji zlikvidoval.
A to už bylo vše (ano trochu jsme přetáhli) rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu a návratku na Gingo a rozběhli se k domovům.
velký závod velký závod velký závod
velký závod
Velký závod – překážkový…
bramborový bramborový
bramborový
bramborový závod…
gingo
gingo – zprávy před závodem…
bomby bomby bomby
bomby bomby
bomby – likvidace pomocí robotů…
zapomněli
Nezapomněli jste? – … kdopak asi (ano na krabičce je Matyáš)

— 14. března byly jarní prázdniny a osm zájemců se sešlo na mimořádné herní schůzce.

— 7. března už bylo ve vzduch cítit jaro. Mrazy minulých dnů jsou pryč, sněhu valem ubývá. Schůzku jsme začali venku.
Nejprve jsme si v rámci »Velkého závodu« nejprve trochu zaběhali. Tentokrát to byl běh lehce terénní – kolem střelnice, kolem ohniště a zpět ke klubovně. Během třech kol běhu jsme postupně vhazovali a zase vytahovali a zase vhazovali crossboulové míčky.
Ještě venku jsme hráli „polož co nejdál, ale včas ve vrať“. Původně se má zapichávat, ale zem je ještě zamrzlá, proto jsme většinou pokládali.
Potom, už v příjemně vyhřáté klubovně, jsme si připomněli slavnou větu „setrvačnost je potvora“. To když jsme se pokoušeli točit myšokuličkou v kruhu z vycpávek. (Myšokulička je opravdu těžká a tak díky setrvačnosti a odstředívé síle se, pomocí správného ‚ovládání‘, v kruhu udrží.)
V dalším čase jsme se, rozděleni do dvojic, pustili do plnění koordinačně náročného úkolu spočívajícího v nošení myšokuliček, obíhání stolu a trefování kolečky na kříž.
Jako poslední jsme se seznámili v šifrou velmi jednoduchou, ale musíte mít nápad, a hráli »VELKÝ ZÁVOD« , zahráli jsme si jedno kolo, kdy došlo i na plnění úkolů.
Před závěrem jsme si řekli o mimořádné schůzce v průběhu jarních prázdnin, rozdali si šušně za únor, předali cenu za únorové vítězství – gratulujeme Veverce – a rozběhli se k domovům.
velký závod velký závod
Velký závod – teréní…
běh s hřebíkem
běh s hřebíkem
sertvačnost koordivace
koordinace
úkoly myšokuličkami…
šifra koordivace
šifra…                                                                    Velký závod

— 28. února bylo uprostřed „chladného týdne“. Teplota po ránu -12 °C, odpoledne -6 °C (svítilo slunce) , na začátku schůzky -8 °C. Michael chodí »do školy«, takže řídí Oko, schůzka byla v klubovně.
Když se nezatopí o hodinu dříve, je v klubovně „čerstvo“, začínali jsme tak dnes šiframi a v bundách. Šifry jsme neluštili, ale psali :-) . Kromě Ádi, díky pomůcek, zvládali tento úkol všichni přítomní.
V dalším čase jsme se rozdělili na dva týmy a pustili se „kreslírny“. Jeden z týmu se podíval na zadání, potom kreslil na tabuli a ostatní museli hádat. Docela nám to šlo.
Poslední část schůzky přišel na řadu »VELKÝ ZÁVOD« , v něm se k plnění úkolů dostali Veverka a Paťa…
Před závěrem jsme si zahráli krátkou hříčku „která ruka“ a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
nakresli
hádej nakresli
nakresli velký závod
nakresli a hádej…                                                                    Velký závod

— 21. února stále pokračují dny s teplotami kolem nuly, sněhu pomalu ubývá, ale zahrada je stále pokrytá.
Dnes jsme začali netradičně. Hned zpočátku jsme hráli »VELKÝ ZÁVOD« . Kdo přišel včas, ten hrál – no bylo nás šest… :-D
Vzápětí jsme se přesunuli na zahradu (to už jsme byli všichni) a pokračovali jsme v běžeckých zahájeních , (tentokrát to bylo spíše na šikovnost nohou…) . Přes polovinu zahrady byly rozloženy desky, které vytvořily klikatou cestu. Po ní bylo nutné běžet (a nešlápnout vedle) na konci provést výměnu úlovku a vrátit se zpět… Smogové ovzduší se sice lehce vylepšilo, ale po běhu jsme se přesunuli do klubovny.
Když jsme se usadili řekli jsme si pár slov k víkendové výpravě a přečetli si „slabikovou šifru“, která nám zůstala od minule (jak se ukazuje „slabikovat“ je pro některé docela velký problém) . Další šifrou, která přišla na řadu byla tentokrát naše stará známá morseovka. Protože věty začínaly slovy „wapiti“, „quercus“ a „xylofon“, prověřily pevnost povah, protože slabší luštitelé by jistě vzdali…
V další části jsme rozmístili po koberci čtverce z linolea a připravili tak „bažinu“ pro souboje. Zpočátku ve dvojicích a nakonec hromadně jsme se tak přetlačovali, přetahovali a zkoušeli „přežít“.
Před závěrem jsme si (konečně) rozdali šušně za leden, kartičky za víkendovou výpravu a naznačili, že v průběhu prázdnin bude mimořádná »herní schůzka«…
velký závod
velký závod velký závod
velký závod – běh po deskách…
morse
morseovka
bažina bažina
souboje v bažině

— 17. února byla oddílová výprava Na půli cesty .

— 14. února i když sněhu ubylo, teploty kolem nuly a občasné „připadání“ nám umožnily i dnes si sněhu užívat.
Začali jsme opět během (a dnes byly dvě kolečka dráhy s tažením klád opravdu náročné…) . Klikatící dráha a dvě klády na provazech prověřily síly každého z nás. I když se po chvíli odpočinku někteří pustili do druhého pokusu, nikomu se nepodařilo zlepšit si čas prvního pokusu…
Potom jsme se přesunuli do klubovny, dali si sušit věci a pokračovali v šifrách – tentokrát to byly šifry tabulkové – »velký polský klíč“ a „zlomky“ (základní varianta těchto dvou se v našich hrách běžně používá) . Ten kdo zvládl, si zahrál jedno kolo dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« . Tentokrát se k plnění úkolu dostalo docela dost „závodníků“.
Na závěr jsme si ještě zahráli hříčku »šestý smysl« – to si každý vybírá něco u nabízených možností a cílem je shodnout se s ostatními na stejné odpovědi. (nejčastější volbou dne v týdnu byl „pátek“, nejvíc z měsíce v roce napsalo „srpen“ :-D )
Před závěrem jsme si pověděli, že výprava »na půli cesty« je v ohrožení, protože návratky se sešly jen čtyři a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
velký závod
velký závod
velký závod velký závod
velký závod – běh se „smykem“…

— 7. února během dvou odpoledních hodin napadalo v Ostravě nejvíce sněhu za aktuální zimu, teploty byly kolem nuly. Začali jsme venku, abychom si sníh užili.
Už před začátkem schůzky se nám podařilo vyšlapat cestičky a tak jsme mohli začít eskymáckou honičkou. Měkký sníh a vášeň prohru moc neprospívaly životnosti cestiček, které se po tom, kdy se vystřídali všichni v roli chytačů, změnily spíše v dálnice :-D .
Ještě venku jsme si ověřili, jak kdo zvládá tvoření sněhových koulí, materiál byl totiž exklusivní. Přesto se našli takoví, kterým se nedařilo několika správnými stisky kuličky tvořit. Trefit vrata garáže se dařilo bez potíží, ale už trefit okap bylo nad schopnosti většiny přítomných…
V dalším čase jsme se přesunuli do klubovny, rozložili si mokré věci a začali jsme se věnovat jedné z oddílových dovedností – tentokrát to byly šifry písmenkové. Zprvu se všichni tvářili, že tohle přece nikdy nemohou pochopit, ale nakonec podstatu toho, jak se dá změnou pořadí, a směru zápisu text zašifrovat zvládli.
Následovala krátká hříčka – desetníková šklíba – cílem bylo co nejrychleji se zbavit pohybem mimických svalů (prostě se šikovně šklebit) desetníků přilepených na tváři pomocí indulony.
Před závěrem jsme si rozdali »lístek k turnaji« a »lístek v výpravě«
sněží
eskymácká honička
eskymácká honička
koulujeme
koulování
šifrujeme šifrování
písmenkové šifry
šklíba šklíba
šklíba šklíba šklíba
desetníková šklíba
oddílová cena
první oddílová cena zo rok 2018 – gratulujeme
zapomněli
Nezapomněli jste? – … kdopak asi

— 31. ledna bylo asi 8° C, nefoukalo a tak bylo příjemně. Začali jsme opět venku.
Možná se to stane tradicí, i dnes jsme začali během (no nebylo to tak dramatické, protože jsme měli v rukách náklad, pohybovali jsme se spíše krokem) kroužili jsme po osmičce, lžíce v rukách a na nich jednou míčky pingpongové, pak tenisové a nakonec ponožkové. Vše bylo na čas a střídali jsme se ve dvojicích. Na závěr jsme si zakroužili tři osmičky na čas…
Pak jsme se přesunuli do klubovny, tady přišlo ke slovu heslo dnešního dne: „Sirky, sirky a zase sirky“. To jsme skládali, na několik způsobů sirky do krabičky jednou rukou, potom se každý pokoušel rozsvítit petrolejku no a potom přišla na řadu možnost splnit si, mimo pořadí, prémiově nějaký úkol z dlouhodobé hry »VELKÝ ZÁVOD« .
V poslední části jsme si zahráli dvě krátké hříčky — »sirky na láhev« a »příběhy« (Kdo, S kým, Co dělali, Kde, Kdy a Proč.) .
Před koncem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. A ještě si připomněli, že příští víkend proběhne turnaj ve hře Ubongo…
velký závod
velký závod velký závod velký závod
velký závod
velký závod – pokračování…
sirky sirky
sirky do krabičky
zapalujeme zapalujeme
zapalujeme
příběhy
píšeme příběhy
šifra zapomněli
šifra – co sděluje?                                                          Nezapomněli jste? – … kdopak asi

— 24. ledna bylo tak 5° C nad nulou, sníh v minulých dnech napadaný, zmizel, ale zahrada vodu bez potíží vsákla, takže jsme začali venku.
Bylo to krátkou běžeckou připomínkou naší dlouhodobé hry – ano »VELKÝ ZÁVOD« – tak jsme běhali a mince cinkali, dokud jsme nepřenesli všech 90 žlutých balónků…
Potom už v klubovně jsme si jedno kolo závodu zahráli, všichni se posunuli a Matymu se podařilo skončit na úkolu a úspěšně ho splnit. Měli jsme tak za sebou první část schůzky – »za sebe«.
V další části jsme se pustili do části druhé – »ve dvojicích« – to jsme si zahráli, rozděleni na dvojice „podlez, přeskoč, oběhni“, o co šlo, to vám napoví fotky.
Po krátké hříčce jménem CITRÓN (kdo má v puse ten kousek citrónu?) , jsme se pustili do části – »proti všem« – no a co jiného, než „lodní démon“…
Před závěrem jsme si předali ocenění za sobotní Uzlařskou regatu (diplomy a kartičky výzvy) a » PLÁN AKCÍ na 1. pololetí 2018 « , prostudujte si, ať víte, co nás čeká a můžete si naplánovat svůj čas…
velký závod
velký závod velký závod
velký závod
velký závod – připomenutí…
podlez, přeskoč, oběhni podlez, přeskoč, oběhni
podlez, přeskoč, oběhni
podlez, přeskoč, oběhni…
citrón
citrón citrón
citrón…
lodní démon lodní démon
lodní démon

— 17. ledna byly teploty lehce nad nulou a i když jinde v republice mají sněhu nad hlavu, u nás zůstává jen poprašek…
Pro začátek jsme zprvu hasili výbuchy vášní a potom jsme se pustili do programu. V sobotu bude Regata a tak jsme měli poslední možnost jak si ověřit, jak nám vázání jde. Ti, kteří se nesnažili dostat postup do krve a zlepšit si čas se pouštěli na průzkum zahrady, aby získali heslo pro dnešní den. (Ten kdo byl úspěšný, nalezl sedm písmen a z nich sestavil podle barev slovo KrOuŽkY)
Při vázání se podařilo nakonec všem zlepšit svůj výkon, protože: „To by v tom byl čert, abyste se nezlepšili…. ;-)
V další části schůzky jsme se dostali k těm kroužkům. Seznámili jsme se s novou deskovkou se jménem „Hravé kroužky“. Podstata je prostá, každý se snaží co nejrychleji nasadit si na palec ve správném pořadí barev kroužky podle čísel na kartě se zadáním.
Před závěrem jsme si rozdali »karty výzvy“ pro dobyvatele Skalky a »nové číslo« oddílového časopisu. Skrývačky v „Něco na bednu…“ z čísla 301 se ukázaly nad síly všech, nenašel se nikdo, kdo by šest slov, které souvisí s vázáním uzlů, našel. Na konec jsme si řekli AHOJ na Regatě…
heslo heslo
hledání hesla
regata regata
vázání k Regatě
kroužky
kroužky kroužky kroužky
»Hravé kroužky«
zapomněli
Nezapomněli jste? – … kdopak asi


— 10. ledna v době schůzky už docela vydatně pršelo (divná zima), a pršelo i když jsme se rozcházeli k domovům…
Začali jsme tím, že jsme poprvé v letošním roce, zahráli »VELKÝ ZÁVOD« . Většina se pouze posunula, jen Matoušovi se podařilo zastavit se na úkolu…
Následoval úkol, kdy jsme vzali do rukou foukačku. Tentokrát jsme však netrefovali terč, ale snažili se sestřelit plechovku. Používali jsme speciální šipky a tak měly zásahy „pěkné grády“.
V dalším čase jsme se rozdělili na dvojice. V každé dvojici si pak střídali úlohu „stavbaře“ a měřiče času. Všichni poznali, jak nám ta gravitace pomáhá (a nepomáhá) když klademe kostku na kostku – stavěli jsme totiž věž ze 17 dřevěných kostek. Že mají někteří pro přesnost cit potvrdilo to, že stabilní stavbu postavili v čase kolem deseti vteřin. (Největším překvapením bylo, že se k rychlostavitelům zařadil i Maťo.)
Dále jsme si opět vyzkoušeli vázat Regatovou šestku . Zlepšení se projevuje, ale žádné exkluzivní časy to nejsou… :-( .
Nakonec jsme si vyzkoušeli, jak dokážeme trefovat »Banku« – pomocí dřevěné palice a koule – rozdali šušně, oddílové ocenění a Siháčky těm, kteří minule nebyli, rozdali si návratku k Regatě , a na závěr zahráli několik kol hry s mincí…
věže věže
věže
regata
regata
příprava na Regatu
banka banka
banka
»Banka«
zapomněli
Nezapomněli jste? – … kdopak asi


— 4. ledna byla první schůzka roku 2018. Počasí bylo chladné, ale sníh už téměř zmizel. Byli jsme v klubovně.
(Michael chodí tento týden do školy a tak se objevil až ke konci schůzly, zpráva je tedy krátká) .
Zpočátku jsme si zkontrolovali věci a potom jsme se pustili k uvázání a pojmenování uzlů, co patří k Regatové šestici.
Po vázání jsme se pustili do krátké hříčky, kdy oslepení (s šátkem na očích) hledali jediného vidícího. Tak všichni zažili, jaké to je, když šátráte (byť ve známém prostředí) a snažíte se polapit svůj cíl.
V poslední části jsme se pustili ještě do vázání podle Regaty. Zpočátku to bylo náročné, ale nakonec se všichni zlepšili. Do Regaty nám ještě zbývá 14 dní, na tréning je tedy času dost.
Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a šušně za prosincové bodování.
Potom jsme ještě vyhlásili ocenění za druhé pololetí roku 2017:
ocenění za bodování:
1. místo Veverka — 197 bodů — zlatá stálice
2. místo Matyáš — 167 bodů — stříbrná stálice
3. místo Lucka — 140 bodů — bronzová stálice
4. místo Matouš — 128 bodů — stálice
5. místo Tete — 119 bodů — stálice
skokanem oddílu byla vyhlášena Veverka
— od minulého pololetí se zlepšila o 8 míst
hledá
hledání hledá
šestka šestka
šestka šestka
šestky
*************/|\ 2018 /|\*************